Na středečním cvičení po několikátém opakování formy jsem položil účastníkům kurzu následující otázku: „Co se při tom s vámi děje, napadá vás něco“? Chvilku bylo ticho jakoby všichni hledali tu správnou odpověď, ale nakonec nikdo nic neřekl. Důvod proč jsem o tom začal mluvit byl ten, že jsem si všiml mechanického, spartakiádního přístupu a byl jsem zvědav, zda si to uvědomil ještě někdo.
Není to nic ojedinělého, do takové situace se člověk dostane poměrně snadno zejména tehdy, když se něčemu naučí a nechá za sebe řídit autopilota. (umělou inteligenci). Tento stav je mimo jiné doprovázen ztrátou pozornosti a stagnační energií. Není žádným tajemstvím že všechno se ve vesmíru neustále vyvíjí a mění a pokud nedokážeme jít tvůrčímu principu vstříc, začneme stagnovat. Jít vstříc neznamená snažit se, usilovat a bojovat, stačí naslouchat, přijímat a podvolit se. (vzkřísit ženský princip) . A protože to málokdo umí, život nám tu a tam přináší situace na které nejsme připraveni a musíme jejich příčinu správně dešifrovat. Jinými slovy chce nás posunout, protože stagnujeme. V našem cvičení zcela synteticky můžeme tuto situaci řešit novým tématem, anebo přirozeně změnou pohledu. Je k tomu však nějaký důvod? Navíc, dívat se na stejné věci novým pohledem je velmi těžké a tak se raději učíme novou formu. (kvalita a kvantita v opozici) Ani to se však neobejde bez potíží. Řada lidí, kteří se něco pracně naučila začne být nervózní. Úsilí, které vynaložili musí vynaložit znovu a zcela oprávněně tuší, že časem se dopracují ke stejnému výsledku.
Takže:
Jestli o něco jde, není to forma, ale ryzí pozornost. Pozornost v klidu se nazývá meditací, pozornost v pohybu je plynutím.
„Kam jsem si jenom ty klíče, brýle, nebo telefon položil(la)“? Tak tohle zná určitě každý a protože právě tyhle věci jsou pro nás důležité, naše pozornost zbystří a začíná fáze úpěnlivého hledání. Co z toho vyplývá? Začínáme fungovat (uvědomovat si) teprve pod diktátem důležitosti, ale to už bývá zpravidla pozdě. Navíc zvyšující se důležitost bývá často příčinou napětí a stresu. (snaha o odstranění potíží nebo vyléčení nemoci).
V našem cvičení naštěstí o nic takového nejde a tak si lidé ani nevšimnou že jejich pozornost bývá velmi často utlumena. Někteří se dokonce netají tím, že k nám chodí vypnout. Tělo něco nacvičuje, ale mysl se toho účastní jen okrajově. Poté si stěžují že jim to nejde a že na to asi nejsou. Je třeba si uvědomit, že mezi běžným sportováním a Tchaj-ti je velký rozdíl. Zatímco v běžném sportu mysl vypne a tělo zapne, v Tchaj-ti potřebujete vyváženě obojí. Úspěch v této oblasti tedy není o těle a jeho schopnostech, ale především o změně pohledu.
Pokud se v Tchaj-Ti někdo najde, zpravidla se začne zajímat o bojové umění, klidnou mysl, energii a zdraví.
Bojové umění vás může sice dobře připravit, ale jistotu že v nepředvídatelné situaci uspějete vám dát nedokáže. Nejistota je vždy spojena se ztrátou sebedůvěry a to je problém. Proto také mnoho lidí ve vypjatých situacích ze strachu raději zaútočí, to však není v souladu s principy Tchaj-Ti. (kdo nebojuje, neprohrává). Programové zklidňování mysli, které vzápětí nahradíte stresem a nerváky také asi nebude to pravé ořechové a pokud si najdete svůj cíl v navyšování energie a utužování zdraví měli byste vědět, že strukturálně naučená forma je asi jednou desetinou cesty k vytouženému cíli. Mimochodem zdraví je součástí tolika proměnlivých faktorů a okolností, že kdyby to mělo cvičení Tchaj-Ti nějak zásadně ovlivnit, musel by to být doslova zázrak. Neříkám, že tomu tak není, jen podotýkám, že víc než o formě to je o změně pohledu.
Také jsem dříve dával důraz na bojové umění, klid mysli, energii a zdraví, ale tyhle věci nemohou existovat odděleně, jinak jsou zdrojem extrémů. Náš svět to jsou antagonizmy takže jedna izolovaná byť dokonale dotažená oblast nemůže celku konkurovat.
Bojové umění do kterého vnesete klid přestává být bojem a pokud tuto kvalitu udržíte i v běžném životě, pohyb se stane klidem a klid pohybem. To odblokuje stagnační energii, a to se následně odrazí na duševní pohodě a zdraví. Stanete se součástí plynutí. A plynutí je předivem života Tchaj-Ti. (Kde je život tam smrt nepřichází).
Pokročilejší fáze je spojena s opuštěním všech forem. Jakmile nemáte předlohu, zrcadlo v kterém byste se vzhlíželi, sevření a tlak povolí a esence Tchaj-ti se začne sama od sebe odhalovat. Konečně si to můžete začít užívat. Není to totiž cvičení, je to stav. (Jinak byste se ucvičili k smrti). Když si začnete něco užívat, budete se k tomu vracet a pokud to bude vědomé, odhalíte, že příčinou není forma, ale její plynutí. Je to hra celku, takže musí obsahovat počátek i konec. Počátek pramení v oblasti břicha (původní čchi) a konec je na periferii. (druhé nebe, neboli postnatální realita). Vycházíme se svého zdroje a opět se k němu vracíme. Jedná se o klíčové odhalení, které dává Tchaj-ti multifunkční rozměr. Samotná forma včetně mysli ulpívající na technikách může být a také velmi často bývá odstředěna od prožívané reality. Pokud je však pozornost orientována na plynutí, stanete se koncertem života a tvůrčí energie. (a za to vděčíte zase změně pohledu)
Plynutí v těle přináší vyvážený, nenásilný a úsporný pohyb, plynutí v energii přináší rovnováhu mezi ženským a mužským principem, plynutí mysli vás přivede do stavu kdy myšlenky přicházejí a odcházejí a protože nejsou vaše jste svobodní. Všechno dohromady je Tchaj-Ti. Ale je to jen slovo prst ukazující do trochu jiné reality, kterou je třeba praxí odhalit. Jak vidíte nepatrná změna pohledu dokáže změnit úplně všechno. A pokud dokážeme být vědomou součástí máme k dispozici i zdroj veškeré energie. (kapka vody na sebe zapomněla a stala se oceánem).