Čínská medicína je jednou z alternativních medicínských metod a ve svém odlišném přístupu k pacientovi a jeho problémům tvoří jakýsi protipól naší západní, klasické medicíny.Tradiční čínská medicína již několik tisíc let vychází z poznatků o člověku, jeho spojení s přírodou, propojení vnitřních i vnějších vztahů, pochopení principů a zákonitostí vesmíru. Na člověka je nahlíženo jako na součást tohoto celku, který na něho neustále působí. Zatímco západní medicína odděluje mysl od těla, v čínské medicíně jsou tyto dvě roviny úzce spjaty a pacient je zde ošetřován celostně. Jednotlivé příznaky nejsou vytrženy ze souvislotí a díky možná trochu atypickému vyšetření je vše poskládáno do sebe. Na rozdíl od západní medicíny, která většinou řeší následky již rozvinuté choroby, těžiště čínské medicíny zpočívá hlavně v jejim preventivním působení. Tradiční čínská medicína dosahuje nejlepších výsledků právě v prevenci zdraví a preklinické fázi nemoci (tj. fáze, kdy pacient má již nějaké zdravotní problémy, např.únavu, bosesti hlavy, nespavost atd. a chodí po různých vyšetřeních, která zatím neprokázala žádný problém. Z hlediska západní medicíny je zdráv, maximálně je označen za hypochnfra). Ve fázi, kdy je nemoc již rozvinutá, může čínská medicína zpomalit projevy, anebo stabilizovat stav, aby nedošlo k zhoršování, obojí však velmi šetrným způsobem a bez vedlejších účinků.
Podle čínské medicíny je tělo protkáno sítí drah – meridiánů, ve kterých proudí čchi. Tento výraz je překládaný jako energie, nebo životní síla. Má různé formy, např. obranná čchi, vyživující čchi apod., a její volné proudění je nezbytné pro funkci všech orgánů a celého těla. Každý vnitřní orgán má svůj příslušný meridián a také funkci, kterou se projevuje – a to nejen na fyziologické, ale také na emoční úrovni. Proto i různé emoční stavy jako je hněv, zlost, deprese nebo naopak přemíra radosti jsou v čínské medicíně ukazateli zdravotního stavu pacienta. Zdraví je v čínské medicíně definováno jako stav energetické rovnováhy a nemoc je vychýlení buď na jednu (nadbytek) nebo na druhou (nedostatek) stranu. Neexistuje však „dobrá“ a „špatná“ energie; energie může mít pouze špatný poměr (jin-jang), nevyhovující množství v určité části těla nebo nemá správnou kvalitu, je to ale stále stejná energie. Terapeut se tedy podle diagnózy zaměří buď, zjednodušeně řečeno, na vypuštění nadbytku, nebo doplnění nedostatku. Tím dojde k vyrovnání energií a harmonizaci organismu.
Léčebné metody tradiční čínské medicíny ale zahrnují ještě další důležité praktiky, které nelze v preventivní péči o zdraví opomenout:
- životospráva – stále častěji se bohužel setkávám s neochotou lidí cokoli měnit na svém zaběhaném jídelníčku, byť by to bylo ku prospěchu jejich zdravotního stavu. Zkrátka životospráva je u nás neprávem opomíjená a ve svém blahodárném působení na zdraví ještě úplně nepochopená. Podle čínské medicíny „není velkého rozdílu mezi jídlem a lékem“. To, co jíme, nás ovlivňuje po zdravotní stránce a proto i v jídle by měla být nalezena harmonie mezi člověkem a okolím. Důraz je kladený hlavně na pestrost, přizpůsobení se podle ročnímu období a své tělesné konstituci, věku, zdravotnímu stavu. Nic není upřednostňované, nic není zavrhované.
- pohybové aktivity – důležitá součást každé terapie i prevence. Aktivity jako je taiji nebo čchikung slouží především k udržování zdraví a prevenci, po nemoci naopak zabraňují opakování potíží. Člověka udržují v psychické a fyzické kondici, kompenzují jednostrannou zátěž (např. práce u počítače bez pohybu), učí člověka správně dýchat, zlepšují koordinaci a práci mozku. Jako u všeho je důležitá pravidelnost cviční; optimální je si dopřát každodenně přiměřenou dávku pohybu.
- bylinné přípravky – velmi důležité v ovlivnění zdravotního stavu. Čínská fytoterapie je natolik propracovaná a dlouhými staletími ověřená, že není nejmenší pochyby o její účinnosti; ze svých zkušeností však vím, že lze pozitivně působit na zdraví i „českými“ bylinami. Ty také předepisuji svým klientům nejčastěji.
- v neposlední řadě i shiatsu.