Taijiguan (Taichi)

Taijiguan je staré čínské bojové umění, které prochází napříč generacemi a prodělává neuvěřitelný vývoj. Zatímco dříve sloužilo výhradně privilegovaným stavům v pevninské Číně, dnes už jej znají lidé po celém světě. Prvoplánově se jím řešilo, jak ochránit život svůj, nebo svých blízkých, dnes se transformovalo do estetiky, krásy a umění ladného pohybu, který má blahodárné účinky nejen na tělo, ale i životní energii a mysl…

O taijiguanu více.

Pokud chceme ozdravit své tělo, zklidnit mysl a obnovit přetíženou psychiku,

potřebujeme se seznámit se základními principy a postupy, které tyto cíle podporují. V případě taiji je základním principem působení pozornost, která obrácená na sebe, případně do sebe odhaluje celou řadu souvislostí a vztahů, z nichž nejdůležitější je vztah k sobě. Chceme-li tedy něco zlepšovat, měnit, případně léčit, bez souladného, citlivého přístupu k sobě se to neobejde. Tím se míní nejen oblast tělesná, ale zároveň i neméně důležitá oblast duševní. Proto prvním krokem na této cestě je přijetí stávajícího stavu bez jakékoli snahy s něčím bojovat, nebo to jinak násilně měnit. Tento přístup přináší uvolnění a uvolnění otvírá rezervoár blokované energie. Během cvičení taijiguan a čchi-kung se učíme zapojovat svou pozornost, prohlubovat vnímání a tím se odhaluje celá řada zažitých nešťastných návyků a vzorců chování, které jsme dříve nevnímali, a proto nás dovedly k celé řadě psychických, případně fyzických potíží.

Blahodárný účinek taiji se odhaluje,

pokud nastolíme souladný princip mezi všemi dohledatelnými rozpory. Na fyzické úrovni je tím míněno především to, co na sobě nemáme rádi. Pokud si tohle vyřešíme, můžeme přistoupit k pokročilejší praxi našeho cvičení a s její pomocí sjednotit všechny tělesné části, čímž podpoříme celistvost, koordinaci a rovnováhu. V oblasti životní energie je zapotřebí najít v sobě klid a s ním spojovat každý započatý pohyb. Tím se naše čchi nepřehřívá, nepodléháme emocím, stresu a nepoškozujeme tak své vnitřní orgány. Poslední oblastí je racionální myšlení, které se učíme během cvičení na chvíli odložit a nahradit jej vnímáním. Jako děti jsme to všichni uměli, jen se vrátíme v čase kousek zpět a znovu se pokusíme něco dělat a zbytečně u toho nemyslet. Tím se oživí tvořivá mozková hemisféra a člověk odhaluje krásu umění a radost, která by jinak zůstala pod nadvládou racionality nepoznána a utlačena. Teprve v rovnováze mezi racionálním a iracionálním se dá vnímat opravdový soulad a harmonie. Soulad na tělesné, éterické a mentální úrovni je cílem snažení, které bezpochyby přinese progres a zlepšení ve všech oblastech našeho každodenního života.

Taiji je životodárný pramen univerza a čínská cvičení jej odhalují v tzv. čchi-kungu a taijiguanu.

Čchi-kungů je nepřeberné množství a obecně je můžeme definovat jako rituální cvičení, která mají za cíl člověka celostně obnovit a spojit s jeho podstatou. Oproti tomu Taijiguan je defenzivním, vnitřním bojovým uměním, které mimo jiné tyto principy bezezbytku využívá. Defenzivní je proto, že konflikt nevyhledává a zájmeno vnitřní poukazuje na to, že pracuje nejen tělo, ale zároveň i mysl. (Mysl je klíčem k práci s vnitřní energii). Na rozdíl od konvenčních stylů boje, taijiguan nemá za cíl vítězství ani porážku, ale návrat k rovnováze.
A právě proto je oblíben po celém světě nejen jako metoda tělesného a spirituálního rozvoje, ale také jako účinný nástroj jak efektivně postupovat v konfliktních a zátěžových situacích.

Čchi-kung můžeme přirovnat k pěstování krásné květiny v ideálních podmínkách, taijiguan ji přenáší do zátěžových podmínek každodenního života, aby tam zesílila a zkrásněla.

V našich kurzech se cvičební hodina skládá z rozcvičky, čchi-kungu, taijiguanu a aplikací.

Benefity těchto cvičení jsou nedozírné a jejich dosažení je tajemné.

Když se budete ptát jakým způsobem, či filozofií je toho dosahováno, je toho mnoho co by mohlo být řečeno, nicméně vše se odvíjí od jednoho společného principu a tím je spojení mysli a těla. Tělo bez mysli padá na animální pudovou úroveň a člověk nad svým jednáním často nemá kontrolu. Mysl bez těla se zase ztrácí v subjektivitách pocitů a myšlenek, postrádá pevnou půdu pod nohama a nástroj, kterým by mohla v realitě tvořit. Pokud vnější tělo a vnitřní mysl postupují společně, hovoříme o uchopení základního principu taiji a ten je zároveň naší lidskou přirozeností. V taijiguanu se často setkáváme s mužskou tvořivostí a ženským vnímáním. Teprve spojením mužského a ženského principu v jeden koordinující celek můžeme hovořit o dosažení rovnováhy – dosažení taiji.