Být normální je to nejhorší co může člověka na této zemi potkat

Hodně lidí v dnešní době trpí depresemi, vyhořením případně ztrátou smyslu života. Každodenní stres, spěch a nadbytečné úsilí si vybírá svou nemilosrdnou daň. Věková hranice kdy přicházejí tyto potíže se neustále snižuje a to je jasný signál, že něco zásadního je s námi jako lidstvem špatně. Moderní medicína dokáže farmakologicky stimulovat mozek aby se nežádoucí příznaky tlumily, to však nemůže vést k uzdravení, protože nedošlo ke změně mentálního přístupu. Důvod proč se tyto potíže tak razantním způsobem rozmáhají jsou zanedbané a podceněné prvotní příznaky.

Mezi ně patří:

1) bezdůvodně zhoršená nálada

2) nezájem o cokoli nad rámec každodenních povinností

3) chronická negativita

4) špatný spánek

5) sklony k agresivitě

6) tendence k sebepoškozování, případně k poškozování ostatních

7) nedostatek životní síly

Pokud se vám špatná nálada stala normou, měli byste vědět, že jste se odchýlili od původního přirozeného stavu jehož součástí je ničím nepodmíněná radost. Když srdce nemá radost je vcelku pochopitelné, že člověk ztrácí zájem, své povinnosti plní mechanicky a často se uzavírá do sebe. Někde v hloubi duše cítí, že něco je špatně, ale zpravidla to ignoruje a nebo před tím utíká. V takovém rozpoložení může prožívat nedostatek energie, chronickou únavu, či nespokojenost, která může vygradovat do agresivity nebo depresí. Je to vlastně niterný vzdor vůči tomu co je a co se děje. Nicméně klíčem je taková maličkost jako momentální pocit. Cítit se špatně je dnes normou takže se nemůžeme divit, že všechno kolem nás se neustále zhoršuje. (Je to podobné jako když si omylem sedneme do vlaku který jede špatným směrem).

hlavními příčinami nežádoucích pocitů jsou:

1) neprůchodné, ztuhlé a znečištěné tělo

2) větší výdej než příjem

3) toxická mysl

4) rozpor mezi srdcem a rozumem

5) místo normálních vztahů vztahy virtuální

6) stres

Neprůchodné, ztuhlé a toxicitou znečištěné tělo je v našich podmínkách poměrně běžná záležitost. Populaci bychom mohli rozdělit do dvou skupin. V té první se lidé o své tělo vůbec nestarají, necvičí, konzumují na co mají chuť a veškerou zodpovědnost včetně následků převádějí na zdravotní systém. Druhá skupina je jejich pravým opakem. Cvičí, sportují, sledují své zdraví, dohlížejí na správné stravování, ale ve snaze o ideál to často přeženou.

Paradoxně tělesná neprůchodnost může být oběma skupinám společná. Neprůchodnost je dána mírou nevědomí v těle, které je v mnoha případech doslova alarmující. (Chci-li něco obnovovat a léčit musím si toho být v první řadě vědom). Lidé mají velmi mělký a povrchní kontakt se svým tělem a pokud začnou cvičit, zjišťují, že je vůbec neposlouchá. Klouby a páteř bývají nedostatečným pohybem zatuhlé a často spousta věcí bolí. Zajistit průchodnost znamená uvědomit se v těle, uvolnit napětí, oživit všechny části a výsledkem je výrazně lepší tělesný pocit. Tělesný pocit je obrazem stavu vnitřní energie. Když energie proudí, prožíváme pocity euforie a radosti, když ale stagnuje, vede to k apatii a depresi. Proto každý člověk který prožívá nežádoucí pocity by měl začít se svým tělem něco pravidelně dělat, aby se zlepšila jeho energetická průchodnost. Čím vědomější bude tento proces, tím hodnotnějších výsledků je možné dosahovat.

Dalším činitelem je naše strava. Hodně masa, soli, cukru, alkoholu a kávy plus nevhodné kombinace potravin natolik zaměstnávají náš energetický systém, že na nějaký dobrý pocit v těle můžeme zapomenout. Nevíme co je hlad, protože pořád máme plné břicho. V takovém režimu tělo nestačí odbourávat škodliviny, ty se usazují, energie stagnuje a to má za následek útlum ve všech dotčených oblastech; když to trvá dlouho, mohou nastoupit deprese. Na toxické tělo je ideální půst, stačí pár dnů a uvidíte, jak se nebe opět projasní.

Dalším bodem na našem seznamu je větší výdej než příjem. Když víc vydáváme a méně přijímáme, opět se to projeví na energetice našeho těla, psychice a pocitech. Vzniká deficit a jako stín za ním následují špatné pocity. Tyto pocity jsme se však naučili mistrovsky obcházet a nebo tlumit. Tím získáváme dojem že se s námi vlastně nic špatného neděje. Jestliže se často nacházíte v energetickém deficitu, možná ani nevíte, že vaše tělo se usilovně snaží napojit na nějaký externí zdroj. Pro energeticky poddimenzovaného člověka je velmi důležitá společnost dalších lidí, cukry, káva, muzika, sjíždění sociálních sítí, zkrátka pořád musí být ve spojení a o samotě takový člověk umírá. Naučil se zpravit na úkor celku, ale sám za sebe to nedokáže. Jakou může mít pak sám pro sebe cenu?

Další často podceňovanou oblastí, která značnou měrou ovlivňuje naše pocity je mysl. Toxická mysl tedy mysl, která neustále hodnotí, nadává a obviňuje zvedá krevní tlak, přehřívá vnitřní prostředí a způsobuje blokády, které opět brání volnému proudění energie. Takový člověk je neustále podrážděný, připravený na konflikt a útok zpravidla na sebe nenechá dlouho čekat. Na dobrý pocit v těle není třeba pozitivní myšlení, stačí vyhnout se naučeným reakcím a situace, které nevyžadují naši spoluúčast nestranně pozorovat. (Naučili jsem se komentovat a hodnotit věci, které se naší reality vůbec netýkají a pokud ano, tak velmi vzdáleně a okrajově). Nezapomínejme, že často zavrhovaný a kritizovaný meinstrim z naší pozornosti a reakcí žije. Navrhovaný přístup je balzámem na nervovou soustavu a zároveň výborným pomocníkem pro zlepšení momentálního tělesného pocitu.

Rozpor mezi rozumem a srdcem je další ze situací, které nás připravují o pohodu a energii. Srdce jak víme je zdrojem spontaneity a radosti, rozum je zase opatrný, zkušený plánovač. Pokud se dostanou do vzájemného konfliktu je to podobné, jako kdyby strom sám sobě podřezával kořeny. Problém však nespočívá ani v srdci ani rozumu ale v mysli, která chce jednu z oblastí favorizovat a nastalou situaci (problém) tak co nejrychleji řešit. Volba je tím největším omylem, protože vždycky zůstane jedna ze stran zraněna. V rámci jednoty duše a těla, mysli a srdce je prakticky nemožné tyto dvě oblasti rozdělit, neboť obě jsou nerozlučně spojeny. Takže dejme všemu trpělivost a čas za nás vše vyřeší. Když se vnitřně rozerveme, vytvoříme problémy i navenek a musíme počítat s nepříjemnými pocity a bolestí, které mohou vyústit v depresi.

Další kapitolku dnešního vyprávění o (ne)radostných pocitech v těle tvoří virtuální prostředí. Proč takové prostředí vůbec vzniklo? Vzniklo jako náhražka skutečných vztahů, u kterých se nevyhneme zklamání a bolesti. Na sociálních sítích se mnozí mylně domnívají, že si kladné reakce užijí a ošklivé vymažou. Jenže ono to i beztak neviditelným prostorem proniká, působí a duši dokáže zasáhnout. Čím víc virtuálních „přátel“ tím větší riziko, stačí jedna chybička a už se vezete.

Lidé postižení návykem na sociální sítě se ve virtuálním prostředí cítí bezpeční a tak se často mnohdy i anonymně nebojí naplno projevit. Obrácenou polohou jsou jejich sociální kontakty v reálném prostředí, kde panuje zpravidla ostych a uzavřenost. Jenže v uzavřené bytosti stagnuje životní energie a to je jedna z mnoha příčin špatných pocitů a následných depresí.

Abychom v naší přehnaně kritické společnosti uspěli, často se dostáváme do konfliktu s vlastní přirozeností. Vše je podřizováno snaze vyniknout a být lepší. Toto podmiňované úsilí přináší stres a to zejména tehdy, když se věci nevyvíjejí podle našich představ, anebo to trvá dlouho. Když se konečně podaří dosáhnout vytýčeného cíle, můžeme začít slavit. Komu se nepovede prorazit a uspět, může trpět ze svého selhání celoživotními depresemi, protože být normální je asi to nejhorší co může člověka na této zemi potkat. Ani úspěch však nemusí být za všech okolností výhrou, protože víc nás přitahuje touha než vytoužené. Pokud nekonečnou hru těchto iluzí a představ prohlédneme, můžeme si začít obyčejný život opravdu užívat. Poté zjistíme, že to nejdůležitější je náš pocit.

Pocit by měl být součástí všech našich myšlenek a rozhodnutí. Pokud se cítíme dobře, můžeme si být jisti, že všechno se odehrává správně a v náš prospěch. Když ale jenom myslíme a svou existenci srdcem nevnímáme, budeme stokrát začínat a stokrát se vracet, protože budeme míjet svou cestu. Najít svou cestu je to samé jako najít sebe a kdo najde sebe má všechno co potřebuje.