Pokud pár let cvičíte, zcela zákonitě se dostáváte do stagnačních momentů, kdy se zamýšlíte nad tím kam jste se dostali a jak by to mělo pokračovat dál. Formu jste se naučili, pohyb vám plyne, znáte i nějaké ty aplikace, jenže najedou v tom není co objevovat. Počáteční nadšení odezní a z inspirujícího tématu se pozvolna stává trochu nudná, stereotypní rutina. Tyto situace znám a řeším je tak, že od toho všeho na chvíli odejdu abych se mohl čerstvý a inspirovaný zase vrátit. I když je Taiji moje obživa, nedovedu si představit, že bych musel pořád dokola s někým cvičit. Taiji není jenom cvičení a pokud to budeme přehánět, můžeme ztratit nadšení a inspiraci, bez kterých není postupu a člověka to pak přestává bavit. Inspirace je jako závan nového, čerstvého vzduchu. Z plných plic se nadechneme a najednou máme jasno jak to začít znovu a jinak. Změna je pro vývoj nesmírně důležitá, jinak se zastaví tvůrčí energie a spolu s ní odejde i radost. Náš vnitřní záměr sledující přesnou podobu toho, jak jsme se tomu naučili, jak by to mělo být a jak to pořád trénujeme, potřebuje změnu a tu může ovlivnit jenom vnější záměr. Pojďme si tedy podoby záměrů přiblížit podrobněji.
Vnitřní záměr
Vnitřním záměrem jsou naše myšlenky, představy a touhy. S nimi jde ruku v ruce i naše přesvědčení a každé přesvědčení zvedá důležitost. Odtud pramení představa „až dosáhnu vysněného cíle, budu konečně šťastný(ná)“. Tím nabývá vnitřní záměr na své důležitosti a jako každá priorita, vyžaduje kontrolu. Vnitřní záměr a jeho vývoj ovlivňuje naše pocity a to z nás dělá pohodáře, a nebo morousy. Toto primární nastavení se pak odráží v přátelsky nebo nepřátelsky naladěném okolí.
Pokud se cesta za našim vnitřním záměrem vyvíjí příznivě, máme tendenci zdařilému vývoji pomoci. Pokud to ale drhne, zlobíme se, hledáme viníka a bojujeme. Oba přístupy se nacházejí mimo rovnováhu a proto můžeme říci, že dosahování vnitřního záměru je téměř vždy spojeno s úsilím, které se většina z nás naučila chápat jako nutnou podmínku úspěchu.
Vnitřní záměry bývají často spojeny s mentálními paradigmaty jako například: Bez práce nejsou koláče, všechno si musím zasloužit, život je boj, vítězí jen silní apod. Pokud tomu věříme, náš záměr se stává přesvědčením, že právě tak to je a tak to i zůstane.
Z protěžovaných vnitřních záměrů se stávají priority. Ty od nás mají mnohem víc pozornosti a energie, jenže ta se v nadbytku blokuje. Člověk si pak říká tolik jsem do toho investoval, takové úsilí mě to stálo a všechno bylo k ničemu, očekávaný výsledek nepřichází. Co s tím? Dejme všemu stejnou důležitost, nevytvářejme priority, snižme hladinu důležitosti, odložme zbytečné ambice a ledy se pohnou.
Vnější záměr
Vnější záměr si můžeme představit jako plynutí, příležitost, inspiraci, anebo možnost. Říká se také byl ve správném čase na správném místě. Dá se zachytit jako proud energie, inspirující myšlenka, náhodné setkání, či nepředvídaná událost obracející vývoj podle našich vysněných představ.
Vnitřní záměr bychom mohli přirovnat také k plánu naší duše, která nás vede cestou k naplnění. Prostředky mohou být různé ale cíl je vždycky stejný. Tím je zvyšující se kvalita života a spirituální vývoj. Pokud si zvolíme tento záměr, nemůžeme se minout cíle, protože je našim bytostným předurčením.
Jenže naše záměry, jak už to tak bývá, jsou zpravidla mnohem přízemnější a nabývají úplně jiných rozměrů. Tohle chci, tohle zase ne a náš boj s existencí tak nebere konce. Jak se má potom člověk dopracovat do toho základního stavu kdy nic nepotřebuje a je konečně v pohodě?
Často ze špatného vývoje událostí a nepříjemných pocitů viníme krom ostatních také sebe. Tím posilujme odpor vůči svému bytí a nedokážeme se přijmout. Někdy si dokonce ubližujeme, protože viník si přece zasluhuje trest. Když nepřijímáme sebe jako nejbližší a nejdůvěrnější instanci, nemůžeme ani přijmout nikoho zvenčí. I kdyby nám chtěl samotný pán bůh (vnější záměr) v tomto trápení pomoci, bude mít smůlu, protože my jsme si svůj osud už vybrali. Pokud se vás to týká, vyřešte jednou pro vždy tento rozpor tím, že nemusíte přijímat svou rozpolcenou mysl, ale měli byste přijímat své bytí. Pokud vaše bytí a vaše mysl jsou jedno a to samé, je zapotřebí meditovat a tyto dvě věci jednou pro vždy od sebe oddělit.
Abychom podpořili vnější záměr, potřebujeme se naučit vnímat, naslouchat a nejít proti přirozenému běhu věcí. Nechat se plynout a jak říkají Číňané, pěstovat wu wei. (konat nekonání) Není to apatie ani rezignace, v činnosti pokračujeme dál, ale nekonáme proto „aby“. (pokud byste tomu nerozuměli a nic vám to neříká, cvičte formu tak abyste byli prázdní, staňte se pozorovatelem pohybu a nechte se vnějším záměrem naplnit. Tím bude vaše forma stále nová, živá a vás to nepřestane nikdy bavit).
Vnější záměr nemusíme nijak podporovat, jediné co potřebuje je realizační prostor. Stáhněte se občas do ústraní, odejděte na neznámá místa, nepodléhejte v tento čas naučeným rituálům a vypněte mobil. Teď prostě pro nikoho nejste a je to přirozený antagonizmus k tomu když jste pořád k dispozici. Buďte pozorní a klidní, vnější záměr se vám zcela jistě začne přibližovat.
Měli bychom se umět otvírat novým možnostem, nezůstávat rigidní, stejní a nebo sami sebou. Být sám sebou znamená být tím, jak mne vychovali, jak jsem se naučil, jak reaguji a jak zůstávám pořád stejný. To však odporuje změně a principu vnitřního záměru.
A potom ještě jedna věc, naučme se udržovat a hlídat svůj duševní komfort. Jakmile se zhorší, uvolnit sevření, vysledovat příčinu, napětí zneutralizovat a vrátit se znovu k rovnováze. Pokud na to zapomeneme, můžeme se snadno dostat na jiné dráhy života kde se nacházejí zážitky a situace, o které třeba vůbec nestojíme.
Zdá se to všechno snadné, ale snadné to rozhodně není. Komplikovaná mysl totiž prosté věci nebere a vysypat z hlavy zbytečnosti může představovat pro intelektuála docela velký problém. Abychom byli v tomto procesu úspěšní a dokázali sjednotit duši (vnější záměr) s rozumem (vnitřní záměr), potřebujeme se vypořádat se vším co jsme se naučili a považujeme to za neměnné a správné. Musíme vyhlásit boj charakteru a zásadám, teprve pak se můžeme setkat se svoji přirozeností. (vnějším záměrem)
Pokud se rozhodnete vykročit na tuto cestu, dostanete se za nějaký čas do jakéhosi vzduchoprázdného prostoru. Starého se už nedržíte a nové se ještě nestačilo uchytit. V této fázi se hodně lidí z obav a nejistoty vzdává a navrací k známým, osvědčeným způsobům. Jen ten kdo ustojí tlak a svůj postoj nezmění, stane se odolný a pevný. Potom nemusíte pitoreskně dodržovat pravidla a návody, vy sami jste pravidlem a návodem a duše-vnější záměr vás na vaší cestě povede.
Podvědomí bývá plné odporů a bojů. Jsou to vesměs potlačené obsahy, které se někdy, někde toužily svobodně projevit. Jakmile nastane poryv vnějšího záměru, narazí na vnitřní odpor a proces pohybu k vytouženému cíli je tím zastaven. To nabádá k tomu abychom primárně zrušili odpor uvnitř, změna která se odehraje navenek, bude zcela jistě následovat. 🙂
použitá literatura:
V. Zeland Ovlivňování reality
K.Grunick Objev svou inteligenci těla
Dr. J. Dispenza Zbavte se zvyku být sami sebou
Dr. j. Dispenza Probuďte své božství