V dnešní době se stále víc lidí potýká s celou řadou zdánlivě neřešitelných problémů, mezi které patří i nedostatek síly – životní energie. Důvodů, proč se tomu děje může být celá řada, ale ten nejzásadnější lze dohledat v odklonu lidské bytosti od své podstaty a přirozené inteligence.
Naše životy stále víc ovládají „chytrá“ zařízení a my tím, že na ně bezvýhradně spoléháme, vytěsňujeme inteligenci vlastní a nahrazujeme ji inteligencí umělou. Děje se to spontánně a nevědomky. Obecně je známo, že co se nepoužívá – atrofuje. Je to zjevné nejen v oblasti těla, ale to samé platí i v oblasti psychiky.
Na první pohled se zdá, že všechno máme pod kontrolou, ale kdo je tady ten závislý a kdo je tím, kdo ovládá? Hrajem si na svobodné bytosti, ale v mnoha ohledech vůbec svobodní nejsme. Většina z nás si život bez počítače, chytrého telefonu, nebo hodinek vůbec nedokáže představit. Tyto vymoženosti, které nám údajně zjednodušují a zpříjemňují život, většina z nás již nedokáže odložit a každou chvilku svého volného času jim věnuje pozornost a energii. Jenže ono to není bez následků, kde je naše srdce-mysl, tam je i naše realita. A kde je naše realita, tam je i náš osud.
Umělá inteligence je zatím v počátcích svého vývoje, ale jakmile zesílí a upevní své pozice, bude to člověk, kdo jí začne sloužit a ona jej nekompromisně ovládne. Pokud se stále domníváte, že nám z toho nehrozí žádné nebezpečí, zamyslete se na chvilku nad vývojem v oblasti mezilidských vztahů. Je statisticky prokázáno, že za posledních několik desítek let došlo k několika násobnému nárůstu psychopatogenních jevů, kterých se navíc dopouštějí stále mladší jedinci. Důvod je ten, že jejich mysl a psychika se neuvěřitelně vzdálily fyzickému tělu a jeho realitě. Jinými slovy tito lidé žijí svůj virtuální sen. Jejich pozornost není jenom pozorností, ale také energií, která nastřádaná v příslušných ideových vzorcích touží po svém vyjádření. Problém spočívá v tom, že bolest v elektronické hře je jinou bolestí než ve fyzické realitě, tento rozdíl se však dotyčným osobám stírá, jsou přece mnohem víc součástí virtuální, než fyzické reality.
Sledujete někdy reality show „Výměna manželek“ ? Někdo řekne to jsou předem domluvené scénáře kvůli lepší sledovanosti, nemyslím si to. Tyto pořady, s kterými je spojena tučná odměna, jsou věrnou sondou do života mnoha českých domácností a je to naprosto katastrofální pohled. Snad nejhůř jsou na tom děti; povalují se po kanapi a s nepřítomnými výrazy sledují obrazovky svých tabletů, mobilů a herních konzolí. Tloustnou a jejich pohybová energie stagnuje, neumí komunikovat, často pořádně ani nejedí a jsou závislé na chuťových stimulantech cukru a soli. Pokud jim chcete tuto zábavu odepřít, reagují odmítavě a často i agresivně. Co bude z takových dětí za pár let až budou mít své vlastní rodiny? Těžko domyslet, každopádně použijí to, čemu se samy ve svém dětství naučily.
Každému je asi jasné, že všechny diagnózy, které lékařská věda díky tomuto životnímu stylu našla a pojmenovala řeší jenom důsledek a odmítá odstranit příčinu. A pokud tohle někdo pochopí a začne se sám za sebe a svou rodinu snažit, zpravidla to přežene a dopadne to stejně nešťastně jako kdyby nedělal vůbec nic.
Klíčem k zvládnutí každé situace totiž není intelekt, který neumí nic jiného než sbírat informace, ale přirozená inteligence, která intuitivním způsobem vede k následování přirozeného běhu všech věcí. Rozum nevnímá, ale vyhodnocuje. Jak rozum tak intuice jsou důležité a v jejich spojení se vyvíjíme a měníme. Co bylo dobré včera, nemusí být dobré vůči našim niterným potřebám dnes. Umíme-li se přizpůsobit, následujeme proměny života a podporujeme v sobě spirituální růst.
Přirozená inteligence je zároveň tím, co nás přesahuje a spojuje s inteligencí „vyšší“. Vyšší, nižší, přirozená, umělá, kdo se v tom má vyznat, chápu, ale nahlédněme společně do lesa, do lůna přírody. Pokud člověk nezasahuje, všechno funguje, prospívá a roste. Děje se to dokonce samo od sebe, aniž by jakákoli část biotopu musela o cokoli usilovat a nebo se snažit. My jsme tohoto fenoménu také součástí, ale lidském druhu se to nějak vymklo z rukou. Předpokládám, že viníkem je individuální mysl-ego. To co máme, známe, co nám je od počátku vlastní, nás nijak zvlášť nezajímá a nepřitahuje. Za to všechno ostatní vzdálené, cizí, nedosažené a těžké má neodolatelnou přitažlivost. Ano a asi je tomu tak dobře, nicméně mám za to, že primárním úkolem každé lidské bytosti je během života zjistit jakou hodnotu a potenciál máme ve svém jádru a jako hodnotu má to vše druhotné, dosažené a získané. Je to cesta obráceným směrem nikoli dál od sebe, nýbrž k sobě.
A teď to zásadní a podstatné, kam jsme se v tomto povídání potřebovali dostat: Přirozená inteligence je součástí nekonečného zdroje energie. Za to umělá inteligence je robotem, jehož dočasné fungování je odvislé na zdroji, který je omezený. Člověk, který se umělou inteligencí zabývá se jí zároveň také stává. Má neuvěřitelně rozvinutou analytickou mysl, takže jeho svět jedniček a nul může postrádat intuici a empatii. Zkrátka vždycky je něco za něco. To, co nazýváme duší, je součástí přirozené inteligence, ta cítí, brání se a vyvíjí tlak na nervovou soustavu a systém energií, my to obecně nazýváme vnitřním tlakem neboli depresemi. Deprese by tedy mohla být chápána jako důsledek odklonu člověka od jeho přirozenosti a původního zdroje. Neznám nikoho, kdo by měl hojnou energii a zároveň trpěl depresemi.
Abychom obnovili svou energii a vyhráli boj s depresemi chodíme na terapie, pojídáme medikamenty nebo podnikáme jiné šílenosti. Zoufalí lidé se uchylují k k zoufalým činům. Chtějí rychlá řešení, rychlou pomoc od svého duševního trápení, ale nic takového neexistuje. Podstupují výlety za šamany, popíjejí výluhy z Ayahuascy, liány duše, přezdívané též liánou smrti. Jiní se nechávají zavírat do tmy, anebo zkouší různé meditační případně dechové techniky. Jinými slovy hazardují se svým duševním, potažmo fyzickým zdravím. To všechno jsou extrémy připomínající nápad amatéra, který nikdy nikam nevylezl, ale navzdory tomu se rozhodl pokořit Mount Everest.
Pokud jste již mnohé a bez výsledků vyzkoušeli, zbývá ještě jedna možnost obrátit se k přirozené inteligenci. Ta je, na rozdíl od všech externích postupů a metod, naše a tím nehrozí žádné riziko, že něco přeženeme. Přirozená inteligence hovoří jazykem intuice a abychom ji trochu probudili, potřebuje najít odvahu zrealizovat několik věcí, které společně dohromady působí bezpečně a spolehlivě. Jsou to samota, mlčení, půst a příroda. Pro začátek stačí den. A jestliže se cítíte plní nežádoucích obsahů, vyvarujte se zůstávat ve fyzickém klidu. Tělo se potřebuje rozdýchat, otevřít, zbavit toxinů, takže výlet někam do lesa, kde nic zajímavého není, to je naděje, že váš experiment nebudou narušovat davy turistů.
Nejsou to žádné techniky a proto nemůžete nic přehnat. Dovolte si být jednou sami (sebou). Nezapomeňte ale, že všechno co bude následovat je zrcadlem vašich nepoznaných obsahů. Toto zrcadlo obnaží a odhalí to, co bylo jinak vytěsněno a popíráno. Takže nejdřív to bude horší, zlepšení přijde až potom.
Samota odhaluje náš vztah k sobě. A pokud věříte že „boha“ máme v sobě, tak se odhalí náš vztah k „bohu“, nebo chcete-li vztah „boha“ k nám.
Závěrem lze říci, že energie je všude nekonečno, stačí odstranit překážky a stát se její součástí. A pokud to tak člověk nevnímá, asi je zajatcem umělé inteligence – ega. Nezapomínejme, že vše co vidíme, slyšíme, hmatáme a jíme je pouze zprostředkovanou formou energie, její skutečný zdroj leží často nepoznán v hlubinách naší odvěké existence.