Před týdnem u nás proběhl již tradiční letní pobyt s čínským cvičením taiji. Nechal jsem těchto pár dnů na sebe působit a dnes přišla inspirace něco málo k tomu napsat.
Každý den jsme svědky zpráv o přírodních katastrofách, rozmarech počasí, politických zmatcích a nestabilitě, jejich důsledky lze dohledat ve všech oblastech života. Důsledkem je, že jsme stále víc podráždění, nervózní, konfliktní a tento stav si vybírá svou neúprosnou daň nejen na společenském klimatu, ale také na našem psychickém, potažmo fyzickém zdraví. Abychom dokázali těmto trendům čelit, musíme se umět zklidnit, pročistit, oživit a stabilizovat. Tohle všechno se děje spontánně a samo od sebe, pokud se dokážeme od nežádoucích vlivů vzdálit. To bychom ale museli umět být sami. A protože být sami neumíme je ideální „vstoupit do nové řeky“ kterou v našem případě představují čínská cvičení. Na své starosti na nějaký čas zapomenete, vaši pozornost zaujmou jiná témata a právě díky tomu začíná proces revitalizace a uzdravování.
Každý se potřebujeme čas od času vzdálit od stereotypů svého života. Za tímto účelem jezdím každý rok na několik dnů dělat poustevníka na chalupu poblíž Máchova jezera. V odloučení a klidu se ve mně letos začala rodit nová koncepce regeneračních pobytů a tato vize se stala předlohou pro pobyt, v kterém jsem mohl všechno naostro vyzkoušet.
Když se jako naprostý laik rozhodnete využít nějaké nabídky renomovaných klubů k ozdravně – regeneračním pobytům, je to zpravidla vždy loterie. Nevíte kam jedete, co budete dělat, jací tam budou lidé a hlavně jestli vám to sedne. Z těchto důvodů se na akce tohoto typu hlásí pouze frekventanti kurzů a externích zájemců bývá pomálu. Leč, právě tito lidé jsou v těchto komunitách velmi důležití, neboť poskytují velmi cennou zpětnou vazbu. To oni jsou neúprosným zrcadlem reality a pokud má nabízený program nějakou hodnotu, mělo by se to na nich nějak projevit. Mnoho let, co tyto pobyty organizujeme, mi vůbec nedocházelo, že aby to mělo pro člověka z ulice nějaký význam, musí se začít jak se říká od píky. Meditace, čchi-kung, složité techniky taiji to všechno je pro začátečníka cizí, vzdálené a velmi složité takže místo toho aby se v tom našel, začíná se v tom postupně ztrácet.
Aby čínská cvičení měla pro západního člověka v problémech dnešní doby nějaký význam a užitek, je třeba opustit tradiční metody a začít úplně jinak.
Jestli to děláte správně nebo špatně neodhalíte na lidech, které znáte dlouho, protože jsou už na něco zvyklí a loajální. Na tento test potřebujete člověka „cizího“, nejlépe psychicky unaveného, s tělem, které dávno odvyklo pohybu. A právě takový letos přišel a mě začalo docházet, že tuhle situaci objednala samotná prozřetelnost.
Mám tu zkušenost, že jestli se má v rámci celku (kolektivu) něco podařit, vždy o tom rozhoduje nejslabší článek. Zároveň je to výzva a pokud se takový člověk přidá a chytí, neděláte to špatně. Dělat triviální a jednoduché věci trochu nudí, ale posléze přijdete na to, že každý nový člověk je dar, díky kterému se můžete naučit skládat všechny věci nově, lépe a úplně od začátku. Pro nově příchozího není takový přístup výletem do neznáma, ale pohybem po proudu, v kterém začíná citlivě a s respektem pracovat s tím co má a co je. Nemůžete nikoho posunout ani o píď ale přesto a právě tím posunujete.
Získat si člověka a jeho důvěru pro tato cvičení vyžaduje celé měsíce a někdy i roky. Naštěstí na letním pobytu pomáhají další faktory – perfektní kolektiv, ubytování v soukromí, odlehčená strava a především odpoutání od všech rušivých vlivů. Podmínky téměř stejné jako má poustevník jen s tím detailem, že tady je víc lidí, kteří se ladí a pracují společným záměrem. To je samozřejmě pro laika velmi dobré, protože sám by to nedal a pokud se zapojí, může jenom získat.
Takže jaký byl výsledek?
Doslova transformační změna, kterou bylo možné vidět na všech zúčastněných a nejvíc na tom nově příchozím, u kterého jsem se zprvu obával, že to nedopadne dobře.
A jakou zkušenost jsem si letos odnesl?
To naše Taiji nebude až zas tak špatné když jsem dokázal zaujmout a motivovat na první dobrou někoho z ulice; a abychom postoupili ještě o krůček dál, měli bychom si připomenout že:
Vývoj v Taiji se odvíjí ve dvou antagonistických rovinách. Tou první je tvoření reality a skládání struktur. Tou druhou je akcent na duševní komfort a pocity. Spirituálně ladění lidé dávají důraz na pocity, neměli by však zapomínat, že obrazem jejich pokroku není pocit, ale tvorba; jinými slovy, všechno to co dokážu uchopit a změnit. Pokud se zabýváme jenom pocity aniž bychom tvořili, naše cesta je špatná. Bez tvoření život a radost stagnují. 🙂
Na letošním semináři se sešla skupina příjemných a milých lidí, kterou tvořili jak účastníci navštěvující pravidelný kurz, tak i 2 lidé „z venku“, kteří se po velmi krátké době bez problémů včlenili mezi ostatní. Na začátku pobytu bylo vidět, že mnoho účastníků si s sebou přivezlo své starosti, stresy, tělesný diskomfort. Obzvlášť zřetelné to bylo právě na člověku „z venku“. Této paní ze začátku tělo vzdorovalo, jakýkoli pohyb jí činil problém. Paní však díky Jirkou citlivě vedenému programu vytrvala a vše zvládla a tak se po prvním dni vše začalo uvolňovat a projevilo se to nejen na náladě, ale třeba i na celkovém postavení těla nejen zmíněné paní, ale i dalších účastníků. Po celou dobu pobytu pak vládla mezi všemi příjemná a uvolněná atmosféra, kterou jako obvykle podpořila Vendulčina výborná strava. Připadalo mi, že vše na sebe plynule navazuje a probíhá v pěkné harmonii, bez žádných zádrhelů.
Osobně jsem se tohoto semináře zúčastnila již po čtvrté. Když jsem přijela poprvé, byla jsem „úplně mimo“, totálně vyhořelá s řadou diagnóz jako např.deprese, chronický únavový syndrom, gastrointestinální problémy a další. Tenkrát byl pro mě problém se vůbec postavit a „něco dělat“, natož vnímat, či soustředit se. Navíc jsem byla jsem totálně uzavřená do sebe, měla jsem problém komunikovat s lidma, bála jsem se jich, nedokázala jsem k nim jít blíž. Navíc nám tenkrát počasí nepřálo, sice nepršelo, ale byla velká zima. Popravdě musím říct, že to bylo pro mě peklo, ale „dala jsem to“ 😊. Nevzdala jsem to a Taiji i Čchi-kungu se pod Jirkovým vedením a za Vendulčiny podpory věnuji stále a výsledky se pomalu začínají dostavovat 🙂. (Hluboká poklona Jirkově trpělivosti a schopnosti najít pro každého tu správnou metodu výuky).
Mám-li za sebe hodnotit letošní seminář, tak musím říct, že jsem si ho krásně užila. V porovnání s předchozími semináři jsem totiž poprvé téměř po celou dobu programu byla přítomná „tady a teď“, bez problémů jsem jej zvládla, dokázala komunikovat s ostatními, „jít k nim blíž“, i podívat se druhému do očí. S tímto problémem mi hodně pomáhají aplikace Taiji. Není to silový boj, jak si řada žen myslí. Poznala jsem, že je to práce se sebou, s vlastní energií a s druhým člověkem a jeho energií, často s využitím mechaniky těla (pokud to člověk umí).
V průběhu akce jsem si také připomněla základní postoj a znovu ujasnila princip pchengu. Opakování nikdy není dost, vždy si přitom najdu něco nového, co jsem dříve nějak neviděla, nebo pochopila trochu jinak či pozapomněla. Čchi-kung, který jsme cvičili, skutečně otevřel vnímání a tak jsem během pobytu také poznala, s čím mám problémy 🙂. Díky jedné z účastnic jsem si připomněla, že člověk by měl sám k sobě přistupovat s láskou a více si naslouchat a respektovat se.
Ze semináře jsem odjížděla s úžasným pocitem, že „tam“ patřím, mám „tam“ své místo, svůj úkol, nejsem „ta, co stojí mimo“, nejsem „ta poslední z posledních“.
Za vše děkuji všem účastníkům a především Jirkovi a také Vendulce, bez jejíž podpory by to „nebylo ono“.