Své tělo si uvědomujeme teprve tehdy, když nás něco začíná bolet. Dokud nám všechno funguje, příliš se nezabýváme tím jak stojíme, chodíme, dýcháme, nebo kolik úsilí musíme vynaložit, abychom všechno, co potřebujeme, zvládli. Jakmile se však objeví ranní ztuhlost, únava či chronická bolest, pozornost k tělu se opět navrací, jenže z hlediska prevence to je pozdě.
Každý fyzický problém je situací, kterou je třeba neodkladně řešit. Říkáme si: „Takhle by to být nemělo“, a začínáme se snažit. Nejdřív mělo naše tělo pozornosti málo, nyní ji má pro změnu hodně. Ve snaze co nejdříve se z neduhu dostat, zkoušíme všechno možné, ale často se to setká s ještě větším odporem. Pokud neznáme příčinu a na sílu se snažíme nepříjemný stav zvrátit, můžeme si jenom uškodit. Nicméně, všechny příčiny bychom mohli zobecnit touto jednou, přiléhavou větou:
Často hodně věcí přeháníme a neumíme být ke svému tělu laskaví.
Když nás cosi uvnitř sevře a máme rozporuplné pocity, rozhodně to není signál, abychom se zapřeli a ještě víc přidali, protože tak dlouho se chodí se džbánem až se něco utrhne.
Čím víc se šlape na plyn, tím víc se musí brzdit a výsledkem je ztráta plynulosti a značné opotřebení. (nejen automobilu)
Obecně můžeme říci, že v těchto dvou extrémních stavech nemáme kontakt s jemnými signály svého těla a pokud ano, zpravidla je ignorujeme. Díky tomu se dopouštíme stále větších přehmatů a nevědomky tak přitahujeme problémy, které ani sami nemusíme zavinit. Na vině je naše mysl, která nás vždy dokáže vyhecovat a přesvědčit slůvkem – „musíš“! Tělu pak nezbývá než s vypětím všech sil tento nešetrný přístup následovat.
S přibývajícím věkem se překotné tempo aktivního životního stylu stále hůř zvládá. Vitalita a pružnost odchází a na jejich místo přichází únava a ztuhlost. Starší tělo se sice přizpůsobí, ale zároveň je plné bolesti a bloků. Ty vznikají v důsledku nedostatku, nebo naopak nadbytku pohybu a především pak v nepřizpůsobivém přístupu aktuálních možností vůči věku. Výsledný stav může být také součástí obraných reakcí organizmu na bolest, úraz, stres nebo dlouhodobou psychickou zátěž. I když si tito situaci mnozí z nás uvědomují, zpravidla s tím nikdo nic nedělá, protože zhoršování kvality života s přibývajícím věkem je považováno za přirozený vývoj.
Pokud se s tělem nic nedělá, je vcelku pochopitelné, že zanedbané části začnou atrofovat. Svaly ochabnou, šlachy se zkrátí a mobilita včetně rovnováhy začnou být v mnoha ohledech výrazně omezeny. Některé části těla si udržují kontinuální napětí, které se časem projeví ztrátou hybnosti a nevratnou ztuhlostí. Vznikají chronické blokády, díky kterým postupně ztrácíme svůj původní pocitový komfort. Výsledek je ten že:
Pokud je některá část těla nepohyblivá a ztuhlá, jiná ji musí podepřít a nahradit. (za cenu prohlubování dis balance a nadměrného přetěžování ostatních tělesných částí).
SONG
Abychom tento neblahý vývoj dokázali přibrzdit, anebo dokonce zvrátit, měli bychom se blíže seznámit s principem Song, který se často zmiňuje při popisování pokročilejších úrovní cvičení Taiji.
Co je tedy Song?
Song by se dal definovat jako hlubší schopnost uvolnění. Skutečné uvolnění však nevzniká z touhy relaxovat, která často přináší jen další napětí, ale ze schopnosti být při sobě ale zároveň se odpoutat, odejít, zkrátka nebýt tam, kde je problém.
Pokud to dokážeme a na své tělo se naučíme dívat pohledem nestranného pozorovatele, dříve nebo později se objeví i song v podobě jemného a zároveň velmi silného prožívání životnosti, které zaplní celý organizmus a tím stabilizuje i jeho strukturu.
Song je zároveň součástí plynutí (flow), které se tak často zmiňuje jako stěžejní princip v praxi zdravotního Taiji. A pokud něco plyne, zcela jistě to bude také nerážet na překážky, které se pod tímto vlivem začnou změkčovat a rozpouštět. Tělo se takto znovu integruje a začíná spolupracovat jako jeden celek, čímž se postiženým místům dostává té největší pomoci.
Aby se song mohlo v plné míře projevit, je třeba aby pozornost začala koordinovat s tělem, jenže:
Pozornost zcela pohltila mysl, takže se zdá, že neexistuje. Se svou myslí jsme téměř neustále, se svou pozorností prakticky vůbec.
Pokud chceme najít song, bez pozornosti v těle se to neobejde. A to je zároveň úhelný kámen cvičení čchi-kungu a Taiji.
- Song není „pudingová“ měkkost, a není to ani obranná, sebe vymezující tvrdost. Je to něco mezi, a o to těžší je to najít.
- Je to zvláštní kvalita těla, ve které se člověk dokáže zbavit zbytečného napětí, aniž by ztratil svou strukturu, stabilitu a schopnost rovnováhy.
- Díky song nevnímáme své tělo jako soustavu jednotlivých částí, ale jako živý propojený celek.
- Song přináší jedinečnou možnost odstranit napětí z míst, kde se zabydlelo a fyziologicky tem není vůbec potřeba.
- Song nás učí vnímat, kde se pohyb nebo síla zastavuje a tím pomáhá obcházet překážky a rozpouštět bloky.
- Song je stavem, který reflektuje všechny protiklady
- Song není stav bez napětí. Udržuje ho v místech, kde ho je zapotřebí. (páteř)
- Vše prostupující song je stavem našeho bytí po narození.
Song by se dal také vyjádřit tímto jednoduchým doporučením: Nepřekážet vlastnímu tělu.
Přestat překážet sám sobě je krásný výraz, není v něm žádné úsilí, žádná snaha o dosažení, žádné překonávání ani boj, je to návrat do původního stavu. Vychází z našeho rozhodnutí a pokud jej učiníme, tak ze všeho nejdůležitější je vydržet.
Toto rozhodnutí, jak jsem jej stačil poznat, je doslova transformační.
Abychom byli sami se sebou v pohodě, potřebujeme nacházet místa, situace a okamžiky, kdy se necítíme dobře, pozornou laskavostí je prostoupit, nechat takové, jaké jsou a znovu je propojit s celkem. Tento princip funguje nejen v oblasti těla, ale především v mysli, která je plná představ o tom jak by to být mělo, oproti tomu, jak to je.
Z toho také pramení jedna velmi důležitá věc: Těžko mohu vyléčit- navrátit k rovnováze místo, situaci, člověka, které nemám rád nebo nesnáším.
Může se také stát, a není to žádná výjimka, že „to“ hned nebude ochotně spolupracovat. Za sebe však udělám právě to, co je potřeba a nic navíc. V tom se nachází hluboký smysl, protože „hodně“ je ve svých důsledcích to samé jako „málo“. Pokud tohle pochopíme a najdeme, máme Song v kapse.
Správně uchopený song se projevuje tím, že všechno začíná koordinovat. Uvnitř těla pohoda a žádné špatné pocity, vnější realita nám jde na ruku takže se bez námahy dostáváme nejen k lepší kondici, ale též k vytouženým cílům. Lehkost života je obrazem toho, kolik dokážeme ze své mysli odstranit odporu.
Principem song se zároveň naplňuje hluboký terapeutický význam cvičení Taiji. Je to však také příčina, proč to začátečníkovi tak dlouho nejde. Když je tělo uzavřené, nepropojené, nevyvážené a především nevědomé, vyžaduje to velkou trpělivost a čas. Takže chceme-li se ze zbavit svých neduhů a problémů, musíme primárně pozvednout úroveň svého vědomí. A tato práce by měla vždy začínat u těla.
Závěr:
Když se principu song věnujeme trochu důkladněji, nakonec se stává součástí našeho každodenního života. Cokoli děláme, za vším je song. Skutečný a praktický význam to ale začíná mít teprve tehdy, když si tuto kvalitu trvale uvědomujeme 🙂