Taiji a jízda autem

Pokud jsme součástí vědomého plynutí energie Taiji, mělo by to být znát nejen na procvičovaných formách, ale i v běžném, každodenním životě. Inspirativním ukazatelem našeho pokroku může být například jízda autem. Nemyslím na sedačce pro spolujezdce, ale když jsme za volantem a v plném provozu. Všímáte si co se děje, co děláte, jak reagujete, anebo se všechno stalo součástí nevědomého, stereotypy ovládaného procesu? Sledovat a dělat si závěry je velmi cenné, protože tím můžeme měnit své přístupy a ty nás mohou ochránit od řady kolizních situací, anebo dokonce fatálních nehod. Vypozoroval jsem, že pokud se něco stane, nikdy to není náhoda, ale varování, které vyžaduje změnu přístupu. Nezměníme-li svůj přístup, příště lekce, kterou dostaneme, bývá horší. V tomto článku retrospektivně studuji příběhy, situace, které se mi přihodily, popisuji své Taiji ((„Netaiji“) za volantem a pokud vás něco z toho bude inspirovat, měla tato práce svůj význam.

Než se rozjedeme

Všímáte si psychického rozpoložení, v kterém se nacházíte než se rozjedete? Jste v pohodě, anebo vás ovládá stres, spěch, nervy z toho, co všechno dnes musíte zvládnout, stihnout a nebo udělat? Pokud naladíte výchozí frekvenci svého vyzařování na tyto atributy, budete přitahovat podobně „naladěné“ řidiče a když k tomu přidáme značnou míru nevědomí, tedy jízdy v režimu autopilota, můžete si přivodit i docela vážný problém. Proto každý den když vyjíždím, připomínám si znovu a znovu že pojedu na pohodu a tento záměr se mi postupně stává normou. Ještě jedna důležitá věc mne napadá, je třeba mít uvolněné břicho abyste mohli volně dýchat. Pokud nejste vyježdění, myslíte na řadu nesouvisejících věcí a k tomu máte ještě hodně utažené kalhoty, energie se vám bude držet nahoře a zejména ženy se pak mohou v kolizních situacích za volantem lekat.

V provozu

Se velmi často objevují extrémy. Někdo jezdí agresivně a rychle, jiný zase pasivně a pomalu. Pokud máme ve svém podvědomí nastaven konkrétní model jako optimální a správný, je velmi těžké přizpůsobit se jeho opaku. Když spěcháme, všechny okolnosti se skládají k tomu abychom byli zpomaleni. Takže spěch do auta nepatří. Říkejte si vše má svůj čas a pokud jsem v pohodě, i kdybych přišel pozdě, přišel jsem v pravou chvíli. Nakonec není žádný problém vyjíždět s předstihem a dát si nějaký prostor na nepředvídatelné okolnosti. Dalším ne zrovna ideálním přístupem jsou mentální projekce na ostatní řidiče. I když mohou mít leckdy své opodstatnění, jsou zbytečné, protože ten před námi je stejně neslyší a i kdyby ano, svůj styl jízdy k vůli nám měnit nebude. Je to tedy naprosto zbytečné, zvedá to krevní tlak, produkuje adrenalin, a může nás to vyprovokovat k zbytečnému riskování, které se nevyplácí. Proto je dobré naučit se zastavit vnitřní monolog a výhradně se věnovat situaci na silnici a svému autu. (to má totiž také svoje potřeby a ty bychom se měli naučit vnímat).

Technika jízdy

Nejsem žádný odborník, ale za ty roky co jezdím jsem se naučil svému automobilu rozumět. Je to podobné jako ve cvičení, zkoumáte co to se s tím dá dělat a jaké jsou vaše možnosti. Poté odhalíte že dokonalé plynutí je spojeno s optimální rychlostí aniž byste zbytečně přidávali a následně museli brzdit. Když vizuálně mapujete terén, naučíte se přidávat plyn jen tolik, abyste před zatáčkou zbytečně nebrzdili. Z kopce podřadíte a je hotovo. Tím vaše mysl prožívá symbiózu s hmotou a ta vám to vrátí dlouhodobým provozem s minimálním opotřebením. Když vidím jak málo lidí je se svým autem za jízdy v důvěrně přátelském vztahu, mám z toho dojem, jakoby nikdo o to ani neusiloval.

Setkání s egem

Jakmile se člověk rozjede, začíná být ať se mu to líbí či nikoli v interakci s ostatními řidiči. Mám za to, že všechny psychologické dotazníky by se mohly klidně zrušit a nahradit je jízdami autem. Všechno, co je v nás, se bude nějak projevovat a o to víc to bude znát, když tělesně se nacházíme v relativním klidu a díky autu máme sílu zrychleného pohybu. Za těch dvacet let co každý den jezdím trasu Hejnice-Liberec a zpět jsem už ledasco zažil, ale málokdy si uvědomoval, že objednávkou byla vždy moje psychika. Onehdy jsem na krev předjel chlapíka on mě pak zbytek jízdy předjížděl a vybržďoval. Není dne, kdybych na rychlostní silnici z Mníšku do Stráže nebyl předjetý něčím silnějším; nechápu však příčinu takového jednání, když se dotyčný musí zařadit do kolony, kterou na pohodu za pár sekund dojedu. V jiné chvíli jsem zas byl unavený, podrážděný, nervózní a prásk, vlítlo nám cesty prase. Chci tím prostě říct, že společný jmenovatel všech těchto situací byla nepohoda a ego, které prožívalo svůj momentální problém.

Programová negace

Asi každý z nás kdo řídí, zažil nějakou nepříjemnou situaci s cyklisty a nebo motorkáři. Dnes bychom mezi ně mohli zařadit i jezdce na koloběžkách, skateboardech a podobných „přibližovadlech“, jejichž majitelé často neznají, nebo zcela ignorují předpisy. Ze špatné zkušenosti se stává programový odpor a to samozřejmě přitahuje problémy. Takže je třeba vyčistit si hlavu od předpojatostí k určitým skupinám a brát to jako danost, která vyžaduje nadhled a zvýšenou obezřetnost.

Muzika v autě

Zvykl jsem si jezdit v tichu a plně se věnovat řízení. Reprodukovaná hudba bezpochyby odpoutává pozornost a ovlivňuje psychiku. Klidné melodie mohou vést k relaxaci a tím snižovat pozornost, naopak hlasité dunění reproduktorů může dráždit nervovou soustavu a omezovat sluchové vjemy, takže naše uši nad tím co se děje venku nemají žádnou kontrolu. Rádio v autě má za úkol vylepšovat náladu jenže pokud pořád něco posloucháme, nemáme šanci pořádně sledovat sebe. Je statisticky prokázáno, že největší míra nehodovosti není způsobena rychlostí, ale tam kde selhala pozornost. Proto mi je záhadou jak mohou homologací procházet moderní vozy, které svou složitostí a ovládáním připomínají kokpit.

Rozšířené vnímání

V tomto odstavci bych vás rád seznámil s dovedností, kterou jsem si uvědomil a výrazně posílil dlouholetým cvičením Taiji. Jedná se o rozšířené vnímání. K tomu, abyste si tuto schopnost osvojili, potřebujete při jízdě autem ticho, pohodu a klidnou mysl; jednou větou řečeno naplňovat všechny požadavky, které jsme si popsali výše. Pokud jste vědomou přítomností a vaše energie volně plyne, rozšiřujete se do prostoru a ten jak víme, je dalším rozměrem času. V praxi z toho vyplývá, že vaše pozornost je rozšířena nejen do míst, která zatím v zorném poli nevidíte, ale i do času, který ještě nenastal. Díky tomu můžete vnímat své pocity a pokud se blíží nějaká kolizní situace, budete buď včas varováni, anebo se dostaví ideální a bezpečná reakce.

Závěr:

Je zábavné a inspirující mapovat projevy Taiji tam kde se nic takového necvičí a přitom to plyne. Mohl by to být takový „upgrade“ duševně vyspělejšího řidiče a pokud bychom se naučili jezdit na pohodu a mít z jízdy radost, mnohé by se pro nás na silnici změnilo. Jsem o tom hluboce přesvědčen a každým dnem za volantem se stále víc ujišťuji, že to je pravda. (Tím samozřejmě neříkám, že jsem jako ideál hotov, je to proces a pokud je to stále lepší, má i nadále smysl se tomu věnovat) 🙂