Stále víc lidí v dnešní době pravidelně sportuje, protože díky pohybu mají ze sebe a svého těla lepší pocit. Příčinou těchto pocitů je zrychlený metabolizmus, odbourávání toxinů a obnova staré energie za novou. Při zvýšené námaze se náš organizmus revitalizuje a čistí, ale jen do určité míry. Pokud potřebujme posouvat své výkony a soupeřit, neobejde se to bez extrémů a ty, jak víme škodí. V extrémních situacích produkuje mozek adrenalin a my nabýváme klamného dojmu, že máme stále víc energie. Tato představa nás může dovést až na samotnou hranici života a smrti a je velmi nebezpečná, protože se můžeme vydat ze všech dostupných rezerv.
Při zvýšené tělesné námaze se výrazně odčerpává energie, kterou máme úměrně svému věku a trénovanosti k dispozici. Jakmile jsme se silami v konci, cítíme velkou únavu a musíme dopřát svému organizmu klid a odpočinek. Tímto jednáním se značně diferencuje fáze pohybu od fáze klidu a my tak míjíme přirozený stav, v kterém jsou oba protiklady sjednocené. Proto každý fyzický výkon se dá chápat jako extrém, neboť nás nutí v relativně krátkém čase mnohem víc vydat a mnohem víc přijmout. To mimo jiné vyvolává tlak na nervovou soustavu, která reaguje psychickými výkyvy.
Z hlediska zdraví a rovnováhy je proto optimální taková zátěž, která probíhá pozvolna a kontinuálně, aniž by se zásadním způsobem měnila tepová frekvence a dech. Z toho je patrné, že obecně prospěšnému ideálu se přibližujeme nikoli výkonnostním, ale především rekreačním sportem.
Pokud pravidelně vystavujeme své tělo nadměrné fyzické zátěži, musíme počítat s tím, že následně budeme prožívat nepříjemný energetický útlum. Navíc, po každém silovém výkonu nastává oslabení a v něm jsme vždy výrazně víc zranitelní.
Nicméně tělo vydrží opravdu hodně, zpravidla do té doby, než se ucho na pomyslném džbánu utrhne. Když sledujeme pouze vnější atributy svých aktivit, málokdy si všimneme, že několik hodin před výkonem napětí v těle výrazně vzrůstá a následně po výkonu rapidně klesne. Tyto výkyvy vedou k podráždění psychiky, náladovosti a ztrátě duševního komfortu. Navzdory tomu se na své námaze stáváme pomalu ale jistě závislí a pokud ji vynecháme, zažíváme abstinenční příznaky.
Potřeba podávat extrémní výkony má další dva důvody. Tím prvním je, že chceme být nejlepší a tím druhým je nutkavá potřeba se z psychického přepětí nějak uvolnit. Kdybychom nechtěli být nejlepší nevznikal by v nás přetlak a my nemuseli hledat cestu jak se uvolnit. Relaxace je náš přirozený stav a jakmile k ní potřebujeme námahu, je něco v nás nastaveno špatně.
Všechno co popisuji, jsem na vlastní kůži zažil a poznal. Trvalo mi opravdu hodně dlouho než jsem pochopil, že se nemusím dřít jako kůň, abych byl sám se sebou spokojen. Svůj díl na tom měl i v podvědomí uložený mýtus o tom, že bez práce nejsou koláče a bez dřiny nelze dosahovat žádné hodnotnější výsledky. Teprve když se vám všechny koláče přejí a vaše dosažení překoná někdo lepší, máte šanci začít uvažovat jiným způsobem. Díky neambicióznímu a uvolněnému Tchaj-Ti mi došlo, že příčinou mého zbytečného úsilí byla chronická nespokojenost, která mne nutila ke konfrontaci a progresu. Je však dobré si uvědomit, že ve svém jádru jsme pořád to co jsme, pokud ale o něm nic nevíme a nejsme s ním vědomě spojeni, své veškeré úsilí a energii směřujeme k povrchu, obalu, neboli formě. To všechno je ale dočasné a tudíž i pomíjivé. A právě díky dočasnosti a pomíjivosti si pak nemůžeme udržet kontinuálně dobrý pocit.
Extrémní výdej, má své příčiny v extrémním příjmu. Moc jídla, zejména masa, cukru, koření, moc stimulantů, vzrušení, a protože s jídlem roste chuť, jeden extrém následuje druhý. Uspět v dnešním světě znamená posouvat limity a směřovat na vrchol svých možností. Díky své výjimečnosti (extrémnosti) vzbudíte zájem médií a budete známí na internetu a sociálních sítích. Svět vás začne sledovat, obdivovat a z vás se stane hvězda. Jenže popularita je jako droga; potřebujte stále víc fanoušků, laiků, pozornosti, uznání, a to všechno vás hecuje vydat ze sebe maximum. Tyto tendence zvyšují tlak na psychiku a celý organizmus, který se tím značně přetěžuje a zároveň přehřívá.
Jediným možným způsobem jak snížit napětí je odstup a klid.
Klidem není míněno útrpné sezení doma na židli, zatímco jiní cestují, sportují a dovádějí. Jde o to udržet si v každé činnosti jistou dávku uvědomění, které každou nadměrnost samo od sebe odhalí a eliminuje. Toto uvědomění je vždy spojeno s dobrým pocitem. Asi se nyní zeptáte, jak by mohlo uvědomění mírnit extrémy. Pozorujte se a zjistíte, že všechny šílenosti probíhají převážně v režimu autopilota, čím víc si uvědomujeme, tím méně máme potřebu cokoli přehánět.
Takže pokud nemáte rádi extrémní situace, dodejte do svých životů klid. Klid si najde optimální míru pohybu a vše se navrátí k rovnováze.
Příroda přežívá miliony let právě proto, že nepospíchá a všechno se děje nepatrným oku neviditelným pohybem. Tím se zdá, jakoby byla začarována do hlubokého klidu. Není žádným tajemstvím, že tento klid léčí.
Zaujaly vás tyto myšlenky a chtěli byste načerpat víc klidu v uvolněném, přirozeném pohybu? Můžete vyzkoušet Čchi-kung, nebo Tchaj-Ti. Pokud se vám podaří v těchto činnostech sebe sama přijmout, lépe poznat a rozvinout, získáte do života opravdu hodně. Konec konců není nutné stát se přeborníkem čínských umění, ani obracet svět nebo svůj život na ruby, podstatné je alespoň občas dělat něco v klidu a s patřičnou dávkou uvědomění, budete překvapeni, jak málo stáčí, aby byl člověk sám se sebou spokojen. 🙂