Většina lidí si Taiji představuje jako sestavy pomalých, meditativních pohybů k protažení těla a zklidnění mysli. Jen málokdo však tuší, že jeho součástí jsou i dynamická cvičení – drily s partnerem, které úzce propojují principy cvičení s psychologickou realitou každodenního života. Těmto cvičením se mezi znalci říká PUSH HANDS.
Push Hands na první pohled působí trochu nejasně a zmatečně. Dva lidé se vzájemně dotýkají a jeden druhého se snaží vychýlit z rovnováhy, aby destabilizoval jeho pozici. Nejde tady primárně o vyhrocený boj plný konfrontace a síly, ani o vítězství jak jsme zvyklí třeba u bojových sportů, ale spíš o zátěžový test, který nás učí navázat vztah, definovat naše hranice, prověřit stabilitu, neutralizovat sílu a mnohem lépe toho druhého (sebe nevyjímaje) poznat.
Push Hands na pokročilejší úrovni umožňuje vnímat pohyb (událost) dřív, než se stane. Tím bystříme své smysly, posilujeme intuici a získáváme důležitý nadhled a kontrolu.
Pozice, kterou se snažíme vůči tlaku svého partnera udržet, není jenom záležitostí fyzického těla, ve hře je i naše psychika v níž ožívají hluboko uložené představy a emoce. A pokud nás někdo neustále vyhazuje z pozice, zákonitě se dostavují pocity frustrace a zmaru. Když je překonáme, můžeme odložit mnohé z našich obav a strachů, neboť zároveň nacházíme nástroj, jak těmto výzvám efektivně a beze ztráty důstojnosti čelit. Přenášíme-li nevědomky svou podlomenou sebedůvěru do dospělého věku, slabost, kterou jsme nedokázali přijmout, se začne maskovat do přetvářky, arogance a síly. (moci)
Síla se nerodí ze síly, ale slabosti. (a to je klíč ke všemu)
Co z toho vyplývá? Že síla se v posilovně nezískává, ale ztrácí a pokud svou slabost jako nedělitelnou součást sebe sama dokážeme respektovat a přijmout, zbavíme se nejen všech mindráků, ale zároveň ustojíme každý kritický okamžik. To je první krok k tomu, abychom odhalili svůj skutečný potenciál, díky němuž se otvírají nové, netušené možnosti.
Tři interakce push hands
Postup vpřed, ústup vzad a setrvání na místě v tzv. středu. V podstatě to zrcadlí realitu každodenního života společně s překážkami, které se budou cyklicky objevovat. Pokud chceme někde, něco udělat a cesta je volná, vykračujeme vpřed, jakmile narazíme na překážku – odpor, měli bychom se stáhnout a ustoupit vzad. Dává to prostor k lepší orientaci a uchování síly. Zejména v defenzivě je dobré udržovat tzv. „středovou rovnováhu“, jinými slovy mít své hranice, být u sebe, nebo tzv. „zaplňovat svůj prostor“. Postupně se naučíme udržovat středovou rovnováhu neustále a to tím, že budeme věnovat víc pozornosti sobě a teprve pak věcem okolo, což bývá dnes u většiny z nás velký problém. Zůstávat periferně napojen na sebe je důležité nejen ve fázi ústupu, ale i postupu, a zejména pak v čase, kdy o nic nejde. A právě to je tím největším uměním, protože když o nic nejde, ztrácíme pozornost, kontrolu a v důsledku toho jsme velmi zranitelní.
V Push Hands se učíme:
- pod tlakem neztrácet soudržnost a rovnováhu
- nepoužívat zbytečně sílu a neplýtvat energií
- zůstávat v režimu přirozeného plynutí (flow)
- rozpoznat skrytý záměr našeho partnera
- přeměnit konflikt ve spolupráci
Mohly by se vám tyto schopnosti při každodenních rozhovorech, pracovních schůzkách, jízdě autem, komunikaci s dětmi a všude jinde, kde vás napadne hodit? (věřím že ano)
Abychom si na teoretické úrovni dokázali Push Hands lépe představit, potřebujeme se seznámit s několika základními principy
První princip
- Naslouchej
V taiji existuje pojem Ting Jin – „naslouchající energie“. Nejde o schopnost něco slyšet, ale schopnost cítit. Vše, co se odehrává v projevené realitě tzv. hmotě má svou příčinu a primární obtisk v energetickém poli. Pokud se náš mozek naučí tato poselství číst a vnímat, můžeme se naučit předvídat, lépe reagovat, a díky tomu se vyvarovat celé řady kolizních a nepříjemných situací.
Druhý princip
- Neodporuj síle
Velmi těžká výzva, zejména pak pro slabší jedince, nebo ženy, které bývají často konfrontovány s necitlivostí a hrubostí. Uměním je sílu – tlak neutralizovat, vypustit a vést, vytváření aktivního odporu, nebo pasivní rezignace není řešením. Abychom ustáli tlak silnějšího, potřebujeme být celiství a mít zakořeněnou pozici. Ještě je třeba zmínit, že samotná síla člověka nepoškozuje, to, co mu nejvíc škodí jsou jeho fixace. Mohli bychom tedy říci, že naše ego představuje naše fixace a ty jsou pak v Push Hands zrcadlem každé naší pozice.
Třetí princip
- Zůstaň uprostřed
Když člověk nemá svůj střed, zpravidla nemá sebe, předbíhá do budoucnosti, anebo se opožďuje v minulosti. V Taiji formách je to pak vidět tím, že se předkláníme, anebo zakláníme; středu dosáhneme pokud ve vědomé přítomnosti usadíme svoji pozici. Člověk, který nemá sám sebe (svůj střed) ztrácí smysl pro proporce a mnohem víc podléhá kolektivnímu vědomí čímž se stává snadno manipulovatelným a psychicky labilním.
Příklad ze života
Někdo nás pochválí a my mu z euforie „skočíme do náruče“ místo abychom si udržovali střízlivý nadhled.
Někdo nás kritizuje a my ve snaze kontrovat a obhajovat svou pozici jsme rozhozeni a ztrácíme kontrolu.
Čtvrtý princip
- Čti partnera jako svoje zrcadlo
Mnoho studentů Taiji se domnívá, že tlačí proti svému partnerovi. Ve skutečnosti vytvářejí sílu proti svým vlastním návykům. Partner pak odhaluje napětí, netrpělivost, strach, potřebu kontroly, zkrátka ego v akci.
Lidé kolem nás nejsou pouze aktéry od nás odděleného příběhu, jsou zrcadly částí nás samotných. Toto je jedna z nejtěžších lekcí Taiji a jeho hluboké vztahové psychologie.
Pátý princip:
- Buď prázdný
Začátečníci chtějí být pevní, silní, odhodlaní, neporazitelní – ve všem jsou příliš „Jang“. Potom nedokážou číst mezi řádky, naslouchat síle, přijímat co přichází – neumí používat „Jin“. Největší problém nastává, když se Push Hands v nějakém momentu zastaví a ztuhne. Příklad: Partner nás přelstí a my abychom zachránili situaci, vytváříme protitlak. Tím veškeré plynutí končí, musíme se znovu vrátit k sobě a pracně se uvolnit. Je také dobré vědět, že jakmile je naše pozice rigidní, začínáme být předvídatelní a je velmi snadné na nás útočit. Mistr Push Hands se neustále mění, je tam kde ho nečekáme, nikdy není připoután k jedné situaci a proto má k dispozici bezpočet řešení. Je trpělivý, defenzivní a čeká až se situace sama od sebe nějak vyvine. Abychom se tomu naučili, musíme být meditativní – prázdní.
Šestý princip
- Tvým prvním vítězstvím bude tvoje první prohra
Nejvyšší úroveň Push Hands se nenachází ve schopnosti našeho partnera vyhodit z pozice, ale nechat všechny děje (situace), aby se stávaly samy. (wu wei) Naše příležitosti nám pomáhá vytvářet náš partner a my mu tím zároveň ukazujeme jeho slabá místa a chyby. Pokud máme potřebu neustále nad někým triumfovat a vítězit, jen tím projevujeme své nedoceněné ego. Push Hands není o výhře a prohře a teprve tehdy když na něj přestaneme takto nahlížet, učiníme hmatatelný pokrok.
Umíme-li přijmout prohru, čeká nás už jenom vítězství.
Ve snaze po úspěchu se velmi často drápeme nahoru, a přitom na vysněnou pozici ještě nemáme. Není proto divu, že ji nemůžeme dlouhodobě udržet. Pokud záměrně volíme pro nás horší pozici (řešení), máme-li na to, osud nás zcela jistě na správné místo zavede.
Sedmý princip:
- silou čtyři uncí hýbeme tisícem liber
V realitě se to jeví téměř nemožné, nicméně tento princip poukazuje na perfektní „timing“ a správné využití daného okamžiku. V reálním světě se říká: „Byl ve správný okamžik na správném místě“. Tento princip je dohledatelný třeba i ve správném přístupu a disciplíně. Dlouho jsme se připravovali a trénovali bez nároku na odměnu, naše investice do ztráty se tak může jednoho dne proměnit v zisk.
Nejvyšší úroveň Push Hands
Na nejvyšší úrovni žádné Push Hands neexistuje. Přestáváme se soustředit na techniky, soupeře, výhru, či prohru a místo toho vnímáme celek. Když jsem celkem není nikdo, kdo by se mi postavil, a když to přece jen udělá, jeho síla bude vždycky moje.
Pokročilá úroveň je bez techniky a nemá smysl zaujímat nějaké pozice. Jsem součástí celku a integrovaných principů takže každá z pozic, kterou bych se snažil zaujmout, by byla vytržením z reality a nepatřičným narušením kontinuity celku. Proto nemyslím na to, abych naslouchal, neodporoval, zůstával uprostřed, četl partnera nebo byl prázdný. Jsem to co jsem a spoléhám se na to, co jsem se naučil; kdybych se jen trochu snažil navíc, všechno by se pokazilo a jakékoli umění by vzalo za své.
Závěr
Push Hands není cvičení, je to stav našeho vědomí, který se s přibývající zkušeností neustále proměňuje. Je nám zapotřebí velkých potíží, odporu a tlaku, protože jen tak rosteme a něčemu cennému se můžeme naučit. 😊
