Každý z nás někdy zažil chvíle, kdy se cítil ztracený, unavený, vyčerpaný – zkrátka na dně. Mnozí z nás trpí chronickými bolestmi, úzkostmi, stresem nebo jednoduše pocitem, že náš život nemá žádný smysl. Co kdyby existoval způsob, jak to změnit? Je vůbec možné vytvořit realitu, ve které budeme zdravější, silnější a vnitřně alespoň o něco spokojenější?
Kvantová fyzika i starodávné umění Taiji naznačují, že nic není pevně dané. Svět je proměnlivý, tvořený především energií, a energie to jsou možnosti. Nejmocnějším nástrojem, který máme k dispozici, je náš záměr. To, čemu věnujeme pozornost, roste a nabývá na síle. Pokud se rozhodneme změnit svůj nepříznivý stav, je potřeba nejen udržet směr, ale také najít způsob, jak si pro to co chceme, dojít.

Minulost a probouzející se záměr
Vzpomínám na své první krůčky v Taiji. Kurzy probíhaly na Lesní škole a jako každá novinka přilákaly mnoho zvědavých nadšenců. Tehdy se čínská cvičení stala čerstvou alternativou k již zaběhlé, poněkud unavené józe. Začátky však nebyly snadné. Učili jsme se neznámým postojům a figurám, které jsme skládali do ucelené sestavy tzv. 24 pekingských forem. Jejich hlubší význam jsme v tu chvíli neznali a tuhá, nepoddajná těla se vydatně bránila, neboť ladné plynulé pohyby jim byly cizí.
Zdravotní účinky jsem tehdy moc nepociťoval, ale jedno jsem věděl jistě – uvolněné pohyby prospívaly mému tělu a zklidňovaly mysl. Tato prostá zkušenost zvítězila nad nerozhodností a posílila mou víru vytrvat.
Další roky: hledání významu
Vstoupil jsem do nové, neprobádané reality, zde se nacházejí jen dvě možnosti: Buď prožívat zmatek, anebo se učit a studovat. Taiji není jenom cvičení, je to zkoumání, chápání a prožívání. Pokud budete jenom cvičit, najdete časem apatii a nudu. Aby to bylo pořád nové a živé měli bychom přiřadit taiji svůj vlastní význam a smysl.
Po zvládnutí základní formy se nabízely další možnosti: sestava s mečem, šavlí, kopí nebo tyčí. Jenže to nezaručuje kvalitativní posun a proto jsem 24 forem opustil a inspiraci začal hledat jinde. Inspiroval jsem se od učitelů, instruktorů i mistrů, Yangův styl umím na pět modifikovaných způsobů abych nakonec došel k poznání, že formu to není, protože všechno začíná a končí obsahem. Také jsem musel pochopit, že nemá smysl kopírovat cizí vzory, protože ze všeho nejdůležitější je kultivovat sebe. Potřeba seberealizace a svobodné volby mne nakonec přivedla k založení klubu, který se těší přízni a zájmu do dnes. To naznačuje, že zvolený směr nebyl vybrán špatně.
Od kvantity ke kvalitě
Skutečné pochopení Taiji nastává tehdy, když přestaneme hledět na techniku a začneme pronikat do jejich principů. Duchovno, psychologie, filozofie a kvantová fyzika se postupně prolnuly do mé praxe a odhalily mi převratnou myšlenku: pozorovatel dokáže měnit pozorované.
V Taiji se učíme, že Yin a Yang nejsou vyhraněné protiklady, ale dvě strany jedné mince. Proto se nemusíme s životem prát, nýbrž pohybovat po proudu a směřovat tím k rovnováze.
Naše tvoření probíhá pomocí záměrů – představ, zatímco tělo je v tomto procesu sekundární. A přesto se mnoho lidí trápí, že jim to nejde. Důvod? Nedokáží si to jinak představit. Jejich vnitřní záměr je infikován negativním přesvědčením, a to brání vývoji a pohybu.
Jak z toho ven? Stačí si dovolit přijmout, že mnohé může být jinak. Tím začíná každá změna.
Tvoříme svou realitu pomocí záměru
Každý záměr, který přichází jako nová inspirace je konfrontován s našim vnitřním nastavením (programem). Učitel nám může ukázat cestu, ale to, jak na ni odpovíme, závisí na naší volbě. Tu ovlivňuje naše vnitřní nastavení, které souvisí s podvědomím. Tam se nachází pravda a víra našeho života.
Začátečník Taiji je jako divák v kině – sleduje film, ale není jeho tvůrcem. Skutečná změna nastává, když si uvědomíme, že nejsme pasivními konzumenty, ale jejími spolu tvůrci.
Nejde jen o to cvičit Taiji, ale především naučit se jeho prostřednictvím vidět život jinak. Stačí malá změna v přístupu a může se otevřít příležitost k novému, plnohodnotnějšímu životu.
A co vy? Jaké jsou vaše zkušenosti s Taiji? Jak v něm nacházíte svou vlastní cestu? Podělte se o své myšlenky v komentářích a inspirujme se navzájem!

Děkuju za
Trochu mě to připomíná člověka značícího turistickými značkami cestu ke krásné vyhlídce. Pokud budu sledovat správné značení, na tuto vyhlídku mě cesta zavede. Ale jsou tu jistě i značení jiných barev, které mě zavedou na zcela jiná místa. (Tam může být taky hezky, ale vyhlídka , na kterou mě vedeš ty, to není).
Moje putování je zatím u prvního rozcestníku. Na mě teď je, kterou barvu značení (cestu) zvolím.