Vánoční svátky a příchod nového roku bývají často spojovány s hodnocením a celou řadou nových postojů a předsevzetí. Pokud si uvědomujeme, že něco jsme dělali chybně, nastává právě teď ideální čas zkusit to znovu a jinak. Na seznamu všech důležitostí a přání zaujímá přední pozici i naše tělo a jeho zdraví. Není proto divu, že zejména v lednu nastupuje zvýšený zájem o fyzické aktivity všeho druhu. Vesměs se však jedná o krátkodobé tendence v důsledku přeplněného vánočního stolu. Pokud hledáte smysluplnější a trvalejší předsevzetí, můžete se začíst do tohoto povídání, které vám zanedlouho odhalí celou řadu zajímavých nápadů a souvislostí.
Úvodem a za prvé
všechno co děláme, děláme pro naši spokojenost. Je to onen důvěrně známý pocit pohody, v kterém nic neschází a nepřebývá. Tato pohoda je však zpravidla závislá na uspokojování tělesných žádostí a potřeb. Čím víc radosti, zážitků a splněných přání, tím lépe, ovšem není žádným tajemstvím, že kvantifikováním této tendence se dostáváme spíš do pocitů mrzutosti, únavy a zmaru. Známe to každý jak v břiše tlačí porce bramborového salátu navíc se zbylým řízkem zazděný pár kousky cukroví. Pocit pohody je najednou pryč a místo toho je ouvej a těžko. A takto bychom mohli pokračovat se vším, čeho si dopřáváme víc než je třeba.
Snad právě proto je na místě v tomto období naplnit tradiční poselství vánoc a tím je spočinutí v klidu. V klidu ode všeho jenže jak to udělat, když mysl by chtěla, ale tělo je zásadně proti?
Spočinout v klidu je veliké umění, které nepochopeno, může člověka pořádně nudit. Naši předkové to uměli, ne proto, že by se tomu na nějakých workshopech učili, nebo se k tomu nutili, ale protože měli jen sebe bez vymožeností, které zaměstnávají neposednou mysl. Potom se klid a meditativnost dostavily spontánně a bez přičinění samy.
A nyní se dostáváme do bodu, odkud toto povídání začíná být zajímavé. Během roku jsem si pod stromeček (předem) nadělil knížku od J.Dispenzy – „Probuďte své božství“. Říká se, je-li žák připraven, mistr se najde a má zkušenost je taková, že to nemusí být vždy jen ve fyzické podobě. Tato kniha mi otevřela určitý obzor, který jsem si díky svému úzkoprsému vztahu k tělu tak trochu uzavřel. Také patříte k těm lidem, kteří pevně věří, že cvičením zlepší své zdraví ale pořad to není ono? Není divu, zdraví se totiž nezlepšuje, zdraví buď je a nebo není. A pokud není, máme co do činění s nemocí. A vyléčit nemoc to už je reálná potřeba a výzva. Vše ostatní, promiňte mi tu upřímnost, je pouhá hra s pomíjivými pocity.
Takže za druhé.
Všimli jste si, že když se zaměříme na nějaký problém, ten místo toho aby odcházel, začne sílit a připomínat se zejména tehdy, když o to vůbec nestojíme? Pak přichází čas na povinnosti a my najednou na své potíže zapomeneme. Jakmile se však zastavíme, zklidníme, vyskočí jako stín kdesi ze za rohu a opět ho máme plnou hlavu. S tím jsou samozřejmě spojeny obavy a s nimi přichází strach. Strach a obavy nás v té nejméně příhodné chvíli obstoupí, sevřou a pokud nás do této doby bolelo něco jen málo, tak teď to bolí hodně. Když nikdo a nic nepomůže, začínáme rezignovat a náš přirozený instinkt postavit se nepříjemné situaci roste. Jakmile je situace neúnosná, nezbývá nám než na problém rezignovat a tím naplňujeme onu důležitou míru odpoutání, která byla našim nadbytečným úsilím ve snaze řešit narušena. Spolu s tím jakoby mávnutím kouzelného proutku napětí povolí a problém se zdá docela stravitelný. Tak nějak se projevuje psychosomatika ve spojení s fyzickou realitou. Slovy p. Dispenzy bychom mohli říci, že mozek si vytvořil hologram, v kterém se zacyklil a my díky tomu prožíváme pravidelná období vzestupů a pádů, z kterých jakoby nebylo úniku. Tělo se stalo myslí a prostřednictvím uložených vzpomínek si nás udržuje pod kontrolou.
Pokud se s touto situací nechceme smířit, nastává fáze hledání. Hledáme kde se dá, zkoušíme různé metody a triky jak obelstít svou mysl, ale ona vždycky vítězí. Pokud se na své problémy s tělem díváme jen jedním způsobem a to takovým, že ho nutíme nějakým cvičením se uzdravit a změnit, s největší pravděpodobností budeme zklamáni. Proto by nemělo být vaše taiji a čchi-kung jen nástrojem na uzdravení, ale především metodou vedoucí k sebepoznání, radosti a změně. Mohu-li doporučit, naučte se pozorovat svou realitu z jiné než naučené a zažité perspektivy.
A tím tu máme za třetí.
Neurovědec J. Dispenza ve své knize odhaluje jak vědomá a nevědomá mysl ovlivňují náš mozek, potažmo naše životy. Pomáhá odstraňovat paradigmata spojená s ulpíváním na těle, rolích, prostoru a času a tím otvírá vstup do autonomního systému a jednotného energetického pole tzv. kvanta. Nabádá k odvrácení pozornosti od materiálního světa, aby se obnovilo spojení s neznámým (božstvím) a naše životy se tak navrátily ke zdraví a rovnováze. Ústředním tématem knihy je i toto meditační cvičení:
Udělejte si chvilku času jen pro sebe, sedněte do pohodlného křesílka aby se vám tělo vynucenými polohami nepřipomínalo, ztlumte přímé světlo, zapalte svíčku a pokuste se spojit svou realitu a pocity s následujícími představami:
1) Nejsem fyzické tělo, zdá se vám to nemožné? Ne tak docela, naše existence se nachází v mnohem širším spektru než si ve svém omezeném vnímání dokážeme představit. Odhalit náznaky této skutečnosti můžeme právě tehdy, když se přestaneme s tělem ztotožňovat. Takže pro daný okamžik jsem „netělo“. Pozorujte jak tělesná forma ztrácí své ohraničení a my se z ní pozvolna osvobozujeme. V tomto okamžiku nejsme tělo ale pozorovatel – duch- vědomí.
2) Nejsem role (otec, syn, manžel, manželka, doktor, řemeslník, žák, učitel, bojovník a samozřejmě všechny další formy, které vás napadnou a jejichž obsah ve svých životech naplňujete) pro daný okamžik jsem nikdo
3) Nejsem nikde (nespojuji svou existenci s žádným místem, ke kterému mám emociální vazbu takže pro daný okamžik prostor, který obývám zmizí a mé vědomí vstupuje do nekonečné prázdnoty)
4) Nejsem v čase a nespojuji svou existenci s časem takže nemohu spěchat, usilovat a stresovat se, pro daný okamžik jsem přítomným vědomím v bezčasém nekonečnu.
A k čemu to může být dobré? Můžeme se tím osvobodit od dogmatizmů, programů a nevědomých zvyků. Zároveň si uvědomíme pocitový přesah za světem hmotných forem a „naše“ energie se začne z míst, kde jsme ji zanechali, navracet do svého zdroje. Z toho se dá snadno odvodit, že čím víc jsme spojeni s hmotou, tělem, rolemi, prostorem a časem, tím více žijeme pod diktátem stresorů a důsledkem je, že se nám energie nedostává. Všechny návyky podle J. Dispenzy ovlivňují genovou expresi a následně mohou zásadním způsobem přetvořit i DNA.
Závislosti a chybné postoje si v dávných dobách spirituálně ladění jedinci, hledači tajemství bytí velmi dobře uvědomovali, udělali však jednu fatální chybu, našli příčinu utrpení a vyrazili proti ní do boje; tím narušili princip jednoty protikladů a uměle vytvořili hranici mezi materiálním a spirituálním světem.
Závěrem a za čtvrté.
Povrchní, materialistické a lineární mysli se mohou tyto představy jevit jako zvrácené ba dokonce choromyslné. Když ale odvrhnete všechny odmítavé postoje a pokusíte se prožít každou z představ jako jedinou, pro daný okamžik možnou realitu, zjistíte, že napětí, které jako stagnující reziduum ve vás přetrvávalo, povolí a následně dojde ke zlepšení mentálního pocitu. Co se stalo? Odstranili jsme primární fixaci, na kterou byly všechny další fixace navěšeny. Proto bychom se často měli ptát sami sebe zda příliš nelpíme na těle a jeho prožitcích, na svých rolích a postech, majetku a prostoru, který obýváme a nakonec zda nejsme otroci času, kterého se většině z nás nedostává. Připravte se na to, že naučené návyky a závislosti jen tak nezmizí, naopak budou se bránit, protože jim svou snahou bereme živnou půdu pod nohama.
Jakmile si ale člověk něco zásadního uvědomí, dojde k vnitřní transformaci a od toho okamžiku přestává energeticky živit konkrétní problém – nemoc. Takže naše bolesti a problémy jsou tady jenom proto, abychom si uvědomili, že myslíme potažmo konáme špatně. Změnit prožívanou realitu znamená vnímat triviálně známé situace a věci jinak.
Takže pěkný vánoční týden a v novém roce na viděnou 🙂
Zajímavý článek a postup na meditaci je inspirující. Vyzkoušela jsem a 4 bodový fokus mi vyhovuje – jako kdybych se vyloupávala ze slupky reality.
Krásný článek, srozumitelně a jasně popsáno. Zkusila jsem zmíněné představy, odprostit se od rolí je pro mne tak osvobozující… Děkuji za inspiraci.
Moc pěkně napsaný článek. Uvedenou meditaci „ne tělo, nikdo, nic, nikde“ jsem začala zkoušet aplikovat v létě, po té, co jsme se na semináři učili Wu-ťi.
Chtěla bych podpořit ty, kteří mají pocit, že jim to nejde. Také mi to nešlo. Mysl se nechtěla uklidnit, cítila jsem ještě větší diskomfort v těle, na který se mysl následně zaměřila, což zákonitě vyvolalo patřičné emoce a to byl konec. Pak jsem si najednou vzpomněla na techniku, která mě upoutala v knize Nová Země od E.Tolle, pomocí které se může mysl zklidnit – upřete svůj zrak na nějakou „neutrální“ věc a se zájmem ji pozorujte, všímejte si všech detailů, ale nehodnoťte. Začne pracovat jiná část mozku a druhá si odpočine. Tak jsem techniku začala cvičit, pak jsem se na věc už jen dívala a pozorovala svůj dech (jen pozorovala, nic se nepokoušela měnit) a po přečtení tohoto článku znovu přidala myšlenku „ne tělo, nikdo, nic, nikde“. A najednou jsem si uvědomila, že mi to trochu jde, mysl se odprostí od těla. Jak uvádí Štěpánka, je to osvobozující a i pocit totálního vyčerpání se sníží. No, a při svíčce to má ještě větší „grády“. 🙂 Děkuji za inspiraci!
věcná poznámka z praxe- už surfuješ 🙂