Tajemství hedvábného pohybu

Cvičení taiji není jenom o schopnostech našeho těla, ale především o pozornosti naší mysli. Jakým způsobem vnímáme jednotlivé pozice a pohyby dnes, nebude stejné, jak je budeme vnímat za rok, dva či pět. Paradoxem je i to, že forma (tělo) se vyvíjí a mění i když necvičíme. Pokud chceme těmto věcem lépe porozumět, měli bychom taiji (sebe) nejen cvičit, ale zároveň také studovat. Osnovním cvičením je tzv. navíjení hedvábného vlákna, v kterém se učíme sjednotit tělo a mysl do jednoho koordinujícího celku. Není to obyčejný pohyb, má své tajemství, krásu, hloubku a eleganci. Pokud jej provádíme ve správném niterném rozpoložení, začne se probouzet zvláštní pocit, kterým se odhaluje energie čchi. Jít těmto věcem vstříc, znamená znát principy hedvábného pohybu.

Vyrovnanost – přirozený, klidný pohyb bez náhlých změn

Stálost – udržování rovnoměrného tempa, v dlouhodobém měřítku cvičit méně a častěji

Nenucenost – být pozorovatelem pohybu bez lpění na výsledcích

Jemnost – citlivý přístup a vnímání

Lehkost, pružnost, uvolněnost – následování mysli, která vede pohyb, vytrvalou měkkostí získat dostatečně volné a průchodné klouby, meditativním vědomím udržovat odstup od techniky; tím se odstraňuje těžkopádnost, neohrabanost a tuhá síla.

  • Princip nepřetržitosti (lian)

Cvičící by měl chápat pohyb v Taiji jako kontinuální plynutí, které svou kvalitou připomíná vodu. Voda je vodou v jedné kapce a stejně tak v přílivové vlně. Tento princip je o přizpůsobivosti, měkkosti a stálosti, které specifickým způsobem umožňují překonávat překážky.

  • Princip pohybu po kruhu (yuan)

Když nohy mají kořeny a zem, pas se otáčí a ruce v ladných křivkách provádějí kruhový pohyb, zlepšuje to proudění čchi. Sledujte – vnímejte zakřivení svých končetin nejen v průběhu pohybu, ale i při jeho dokončení. Ruce by neměly být strnule natažené a stejně tak by neměly vznikat ostré úhly. Všechny části těla se musí vůči sobě nacházet ve vyváženém poměru. Má to zásadní význam nejen na koordinaci a rovnováhu, ale zároveň tím podporujeme klouby, šlachy a samozřejmě optimální tok čchi.

  • Princip absorbce (guan)

Pohyb je třeba do sebe absorbovat tak, aby on mohl absorbovat nás. Měli bychom se naučit být vytrvalým pozorovatelem každého pohybu a později každé své emoce a myšlenky. Nejdůležitější není tělo, ale vědomí, které si uvědomuje. (Lidé často říkají: „Chodím na to taiji“, takže až nebudou nikam chodit a nebude žádné to, odhalí se podstata celé věci, která je zároveň podstatou každého života).

  • Princip úplnosti (quan)

U cvičení Taiji platí následující pravidlo: Pokud se pohybuje jedna část těla, pohybují se spolu s ní všechny ostatní části. Vede to k vrcholné vnímavosti, která nedovoluje energii zamrznout což vede k opožděným reakcím a topornému pohybu. Pohyby v Taiji nikdy nejsou orientovány na jeden směr, jednu techniku či partii, pokaždé jsem v interakci s prožívanou realitou jako celek. Být celistvý znamená být jednotný a co je jednotné nelze rozrušit. Správná volba konkrétní reakce a pohybu vždy závisí na naší podstatě, která se opírá o pozornost a vnímání. Bez toho je vnitřní umění, pouze mechanicky tělesná dovednost. Tento princip má mnohem širší rozměr. Pokud se v souladu s universem pohybuje jedna část budou se s ní pohybovat i všechny části, přemýšlejte o tom.

Nedá se to samozřejmě zvládnout všechno naráz a proto je dobré zaměřit se nejdříve na jeden princip, (třeba plynutí) a ten následovat tak dlouho, dokud se nestane součástí podvědomého programu. Měníme tím návyky své mysli a tento přístup nejenže diametrálně proměňuje prožívané situace, ale po nějaké době promění i vaše tělo. Pozorováním plynutí, nejdříve v navíjecích pohybech a posléze v sestavě taiji, se náš mozek dostává do vyrovnanějšího, klidnějšího rytmu a pokud si tento stav dostatečně pocitově uvědomujeme, můžeme se pokusit tuto dovednost – zkušenost přenášet i do jiných životních situací. (práce, jízda autem, vztahy, sport a pod. ) Samozřejmě to bude mnohem těžší, protože nás budou pronásledovat naše dřívější návyky plné ambicí, emocí a neklidu, když ale vydržíme, můžeme tímto způsobem kvalitativně proměnit celý svůj život. Při cvičení taiji se tomu učíme jako ve škole, pomalu a klidně, v realitě to však bude naostro a tudíž mnohem těžší. Nicméně, právě tím se naplňuje hlubší smysl taiji který říká: “ Taiji se necvičí, taiji se aplikuje!“ (Cvičené taiji je dobré na předvádění, aplikované taiji je dobré pro život).

(na motivy knihy Taijiguan a jeho tajemství, J.Turneber)

1 komentář u „Tajemství hedvábného pohybu“

  1. Opět velmi podnětný článek. Namotivoval mě tak, že jsem si navíjení hedvábného vlákna hned vyzkoušela.
    Je pravda, že vnímám tento pohyb jinak než před rokem, a úplně diametrálně odlišně než před dvěmi, natož třemi lety. Navíc, pokaždé jej i sama sebe vnímám trochu jinak.
    Musím konstatovat, že u této zkoušky sebe sama jsem uspěla pramálo. Za velký pokrok ale považuji to, že jsem si uvědomila, které principy zatím pořád nemám zvládnuté, a které jen velmi částečně.
    Tak třeba:

    „Pohyb je třeba do sebe absorbovat tak, aby on mohl absorbovat nás“ = stát se pohybem – někdy se zadaří, spolu s uvolněností, nenuceností, měkkostí a plynutím, někdy tomu brání podivné vnitřní tělesné nebo duševní rozpoložení, a navíc často, pokud uvolněnost, plynutí zaznamená mysl (ego?), vyhodnotí to jako cosi nepatřičného a začne pohyb okamžitě kontrolovat, čímž se samozřejmě vše rozplyne.

    Často je pro mě mnohem snazší pozorovat svoje emoce nebo i myšlenky než vytrvale sledovat pohyb všech částí těla. I když pak prožívat uvolňované negativní emoce, to také stojí za to. V poslední době jsou však i kompenzovány radostí.

    „Když nohy mají kořeny a zem, pas se otáčí a ruce v ladných křivkách provádějí kruhový pohyb“ – tak to je zatím jen v mých představách.

    „Vyrovnanost – přirozený, klidný pohyb“ – pomalému a uvolněnému pohybu se paradoxně kolikrát mé nitro „zuby – nehty“ brání – silný pozůstatek předchozích let.

    „Stálost“- tak tady jsem u sebe uspěla 😉.

    „Nenucenost – pozorovatel pohybu bez lpění na výsledcích“ – pokud se zadaří a nejvyšší kontrolor neustále neporovnává s požadovaným, je to neuvěřitelně uvolňující.

    „Jemnost – citlivý přístup“ – k sobě sama – tak to je pro mě mnohdy „vyšší dívčí“.

    „Pokud se pohybuje jedna část těla, pohybují se spolu s ní všechny ostatní části“- už se mi pomalu začínají pohybovat a začíná to platit i v běžném životě. Vše začíná více plynout. Každá akce vyvolá reakci – tento zákon neplatí jen ve fyzice při aplikaci fyzické síly, ale je to až neuvěřitelné a fascinující, že stačí „nějaká změna v energetickém poli“ a ostatní kolem se „chovají jinak“ , stačí pouhá energie ve formě emoce či myšlenky a „věci se dávají po pohybu“.

    Odpovědět

Napsat komentář