Otvíráme perspektivu a zkoumáme svůj postoj

Prvních půl roku bylo tématem začátečnických kurzů rozhýbávání a protahování do kterého jsme postupně vkládali základní principy Taiji a čchi-kungu. Takto jsme se připravili, otevřeli a naladili na mnohem obsáhlejší a složitější téma, kterým je forma Taiji. Forma je jako tělo. Buduje se, vyvíjí a proměňuje celý život, takže rozhodně to není nic čemu se naučíte a jednou pro vždy máte hotovo. Naučit se formu (Quan) vyžaduje přijmout (Taiji) – vrcholný princip univerza. Ten říká že všechno pochází z jednoho zdroje a jednoty protikladů. Všichni jsme „toho“ součástí, ale málokdo si to uvědomuje, takže nikoli ze cvičení ale z uvědomění naplňujeme základní podmínku pokroku.

V taiiji formě rozlišujeme tři etapy dosažení, která Číňané nazývali úrovní nebe, země a člověka. Na první úrovni je třeba poznat své tělo, naučit se rovnováze, stabilitě a koordinaci. Druhá úroveň země je o vnímání, citlivosti a oživujícím principu – energii čchi. Završením je pak úroveň nebes, v které se učíme s energií, kterou jsem poznali, a záměrem (principem), který je často součástí mystéria, efektivně pracovat. V této etapě přestáváme být zajatci své tělesnosti a egoizmu (já chci), a tím se nám otvírají možnosti, které se mohou jevit jako nadpřirozené schopnosti. Zároveň si tím nalézáme cestu ke své niternosti a spiritualitě.

A protože naše tělo je hrubším obalem jemné energie, kterou ovládá a řídí ještě jemnější mysl, můžeme konstatovat, že člověk zrozený mezi nebem a zemí je součástí reality, v níž tělo, energie a mysl tvoří jeden nerozlučný celek.

Než ale pokročíme dál, poznejme svůj (wuti) postoj.

  1. stoj na šíři ramen, srovnat záda, hlavu, uvolnit ramena, lehce podsadit pánev, pokrčit kolena, eliminovat veškeré napětí a usadit pozici tak, aby v ní byla pohoda. Ruce volně podél těla aby se nepřipomínaly. (Vytvořte si odstup od těla, pozorujte a navržené postupy provádějte postupně, nenásilně a v naprosté pohodě)
  2. Ji ben gong – (příprava) Upažit natažené ruce horizontálně do stran a vnímat (tím získáváme smysl pro levou a pravou stranu) stůjte 2-3 minuty a rozšiřte svou pozornost do nekonečna (obě strany zároveň)
  3. Vzpažit natažené ruce ve vertikální ose nahoru a vnímat (tím získáváme smysl pro proporci nahoře a dole) stůjte 2-3 minuty a rozšiřte svou pozornost do nekonečna (nahoru a dolů zároveň)
  4. Vykročit jednou nohou dopředu ruce volně podél těla, střídavě přenášet těžiště na přední a zadní nohu. (tím získáváme smysl pro pohyb svého postoje dopředu (postup) a dozadu (ústup). Pokud eliminujeme předklon (budoucnost) a záklon (minulost) zcela jistě nejdeme přítomný okamžik a spolu s ním i středovou rovnováhu.
  5. Vrátit se zpět do pozice na šíři ramen a položit ruce před hrudník v držení míče (viz obr. níže) stojíme 2-5 minut, pokud by se hromadilo napětí v hlavě a hrudníku zaměřit pozornost na spodní tan- tchien a L1. (střed bříšek chodidel) Po ukončení celé tělo 2 minuty vytřásat a potom se napít, aby se z organizmu lépe vyplavily všechny nečistoty.
  6. Pokud je vám nyní lépe než bylo, zlepšili jste svůj postoj


Nejčastější chyby pozice wuti:

  1. špatné vycentrování tendence k předklonu, záklonu, nebo úklonu do stran
  2. hrudník vypnutý vpředu, prohnutá záda v kříži a vystrčený zadek
  3. Ramena nejsou ve stejné výšce
  4. hlava v předsazení, napětí v krku
  5. napjatá kolena, vbočená ven, nebo dovnitř
  6. napětí v ramenou, horních končetinách, břiše a čelistech

(Pokud jste pozice natažených rukou během dvou minut kvůli bolesti vzdali, je to důkaz že vás ovládá mysl a nemáte pevného ducha)

Často bývá smysl pro správný postoj podceňován, protože mnohem důležitější je pro nás práce rukou. (technika). Technika vycházející z nesprávného postoje však nemá oporu v zemi, je vnitřně nesourodá a i když je správně provedena, postrádá účinnost a sílu. Každý postoj zrcadlí náš postoj, takže kdyby vám to nešlo, nelámejte tělo do nějaké nepřirozené polohy a zkuste to jinak.

Náš postoj je vždy spojen s naší myslí. (řeč těla) A protože naše přirozenost (jak to máme v sobě seskládáno) je silnější než uměle vytvořená forma (jak by to mělo vypadat) nedaří se nám „správně“ cvičit. Svou pozici srovnáme teprve tehdy, když sami sebe přesvědčíme, že to je pro nás nějak důležité. Abychom tuto důležitost našli, potřebujeme se zbavit zbytečností s velkým významem a na chvilku zůstat prázdní a sami. Naši mysl, která si neustále hledá nějakou zábavu nahradit statickým vědomím (duchem), který nekoná ale je. Pohyb těla nevadí, důležité je zastavit pohyb mysli. Tento stav můžeme nazvat psycho hygienou, Zenem, nebo také vykročením z duality do nedělitelného, nerozlišeného a věčného. Z psychologického hlediska opouštíme pro daný okamžik známé (vzorce a programy) a vstupujeme do neznámého. Číňané k tomu vytvořili specifickou pozici a nazvali ji Wuti. Není to téma k naučení, ale připomínka toho kdo jsme, odkud přicházíme a kam se jednoho dne budeme vracet. Wuti je neměnná stálost bytí, taiji je pak pohyb, který se v ní naplňuje. Veškerý vývoj se tedy odehrává díky nehybnosti wuti (prenatál) a dynamice taiji (postnatál). Pokud se učíte taiji formu, nezapomínejte na kvalitu Wuti, jinak děláte příliš a minete důležitý okamžik, který může všechno změnit.

Taiji a wuti, jsme obojím zároveň a proto náš postoj není a nemůže být jenom uměle seskládanou realitou, ale také věčností, kterou když poznáme a uchopíme, naplníme svůj osud. 🙂

Napsat komentář