V dnešní době se mnoho lidí potýká s depresemi, negativitou a důsledky nestability způsobené stále častějšími, válečnými konflikty. S vývojem událostí můžeme nesouhlasit, můžeme nadávat, demonstrovat, ale nic zásadního se díky tomu nestane. (Jen nám bude zase o trošku víc špatně). Je pouze na nás, jestli se chceme chceme propadat do beznaděje a psychických problémů, anebo si udržíme i v tomto vypjatém období duševní rovnováhu a nadhled. Abychom to zvládli potřebujeme ukončit boj – vzdor a konflikt, nikoli však někde venku, ale v sobě.
Všichni mají krásné za krásné,
a v tom spočívá jeho ošklivost.
Lao ´C
Abychom dokázali ukončit boj, nesmíme přijímat cizí, nepřátelskou energii, nesmíme se dostat na vibrační úroveň „svého – cizího“ problému – strachu, jinak ztratíme kontrolu a situace nás semele.
Někteří lidé se snaží dostat na jinou vibrační úroveň pomocí meditace, různých rituálů a cvičení včetně čchi-kungu a nebo taiji. Může to vyvolávat pokročilé stavy vědomí, v kterých zažíváme jednotné energetické pole, bezpodmínečné přijetí a lásku. Pokud se tyto ideály žijí, aniž bychom se snažili jakkoli je aplikovat, bude všechno v naprostém pořádku. Jakmile se však o něco začínáme snažit, přidáváme hodnotu tam, kde jí není zapotřebí, nastává vymezení do jednoho směru, ztráta rovnováhy a z hezkého se pomalu ale jistě stává ošklivé.
Důvodem, proč se tzv. „hodní“ lidé setkávají s agresí a hněvem je ten, že se vůči opaku vymezili a tím popřeli vyvažující protiklad.
Protiklady
Náš svět je tvořen dualitou protikladů, které se vzájemně vyvažují. Toto vyvažování řídí podvědomý autonomní systém, který je součástí „srdce“ celého vesmíru. Pokud začneme vytvářet něco jako svůj životní postoj, oddělujeme se od celku a narušujeme systém, který se vyvažuje sám od sebe. (přirozenost- Tao) Tím samozřejmě ztrácíme rovnováhu, protože na nevědomé úrovni budeme vždy přitahovat odmítaný protiklad. Snad nejvíc je tento kontrast patrný mezi tzv. „dobrem“ a „zlem“. Těžištěm problému není jen zlo, jak by se na první pohled zdálo, ale také „dobro“, které se se svým protikladem nikdy nepotkává, natož aby se s ním dokázalo na něčem dohodnout. A protože jako civilizované bytosti jsme si otevřené konflikty zakázali, většina bojů a bitev se odehrává v naší hlavě. Díky tomu vzniká emoční přetlak a tato uzavřená energie se vždy musí nějak projevit. (násilí, konflikty a boje).
Přijetí – uzavření
Připouštíte tu skutečnost, že ne každý kdo se na vás usmívá to s vámi myslí dobře? Takže když se například rozhodnete každého bezvýhradně přijímat, nevědomky otvíráte kanál, kterým do vás může vstoupit jed. Tento mechanizmus může probíhat i na dálku bez nutnosti fyzického kontaktu. (často to bývá součástí setrvačností dějů v důsledku nevydařených, nebo neukončených vztahů). Vztahová dynamika mívá často dohru v podobě psychických útoků, které se na straně adresáta projevují bezdůvodně zhoršenou náladou, depresí, energetickým útlumem, anebo se vám stále nedaří tak, jak byste zrovna chtěli. Pokud máme podobných zkušeností více, může to vyvolat tendenci se uzavírat, nepřijímat, anebo se dokonce druhých lidí stranit. Tím se dostáváme na druhou stranu extrému, jenže ten také není řešením, protože se stáváme izolovaným ostrovem, do kterého nemůže nic nového vstoupit. Starý obsah zahnívá a to je příčina stagnace s celou řadou duševních nemocí a poruch.
Tím odhalujeme, že chybou není otvírání nebo zavírání, ale program, kterým definujeme jednu předen danou polohu.
Řešení
Řešením této zdánlivě neřešitelné situace je vystoupit ze hry, v které straníme jedné variantě za cenu odmítání té druhé. Abychom našli vytoužený klid a rovnováhu, musíme zahodit jakoukoli volbu a nechat se plynout s tokem života. (Wu Wei) Tím se stáváme nestranným pozorovatelem (duchem) a ten je vůči každé duševně traumatizující situaci imunní. Kdo naopak imunní nikdy nebude a není je naše mysl- zranitelné ego.
Z pozice nestranného pozorovatele se nás „naše, vaše, jeho, její, jejich“ problémy dotýkají jen velmi okrajově a nepůsobí psychickou bolest, protože z předmětné mysli jsme si zašli odpočinout do bezpředmětného vědomí. Není to cynizmus, jak by se na první pohled zdálo, ale sebezáchovné opatření. Díky nezasahování (nereagování) se všechno srovnává do správných proporcí spontánně a samo, neboť tím opět nacházíme ztracený soulad. Pokud se však ze zvyku, nebo setrvačnosti opět vrátíme k zafixovaným představám, což se velmi často stává, opět se dostáváme do nadvlády mysli a ta začne kriticky reagovat. Tím opět posilujeme starý známý podvědomý program, v kterém reagujeme na to, na co jsme už dříve mnohokrát reagovali. Je to vlastně forma uzavřené energie, která se potřebuje uvolnit a je velmi těžké takový program ze dne na den neutralizovat natož pak opustit. Tyto mentální fixace máme v sobě každý a obecně bychom je mohli označit za emočně citlivá místa. Každopádně platí, že čím větší potlačení, tím větší recidiva. Takže i když člověk svůj problém (mentální fixaci) odhalí, má před sebou ještě velký kus cesty, na které jej potřebuje tzv. „energeticky vyhladovět“. Pokud bude svou chybu odmítat, nejen že svádí boj proti sobě, ale zároveň to, co nechce bude vydatně živit.
Někteří lidé se snaží uniknout před chorobnými stavy své mysli do meditace. Jenže čím víc zavíráte divokého koně, tím víc se může po nabytí opětovné svobody splašit.
Tao nedělá nic,
a přece není pod nebesy ničeho, co by jím zůstávalo nedotčeno.
Jsou-li panovníci schopni se jím řídit,
nesčetné množství věcí bude transformováno.
Transformující se, je ale touhami stále napadáno,
řešením je bezejmenná jednoduchost.
Bezejmenná jednoduchost je návratem k počátkům.
Navrátíme-li se k počátkům,
svět najde svůj mír sám od sebe.
- Abychom tento stav lépe poznali, měli bychom se naučit víc mlčet, nereagovat na každou hloupost či situaci, protože každý takový projev je otevřeným kanálem, který nás s odmítaným obsahem propojuje.
- Pokud se vaše mysl neustále zabývá nějakým tématem ve virtuálním prostředí, ztrácíte realizační prostor k tomu, abyste poznali oddělenou, nezávislou existenci vědomí- ducha.
- K.Grunick ve své knize Objev svou inteligenci těla říká: Pokud se dostanete do konfliktní situace a nemůžete odejít, měli byste zaplnit svůj vnitřní prostor. Díky tomu rozšíříme své energetické pole (Wei-čchi) a nic cizího, nepřátelského do nás nemůže vstoupit.
- Nepřátelskou energii si můžeme představit jako útok nožem. Pokud jej dokážeme odrážet a vést, jsme v relativním bezpečí. Pokud jsme ale zasaženi, už nám není pomoci. (Proto je dobré naučit se udržovat odstup).
- Proč se doporučuje nehodnotit? O samotném hodnocení to není, ale o tom, že na každé hodnocení je navázáno naše souhlasné, ale mnohem častěji nesouhlasné stanovisko. A to nás odděluje od jednotné energie celku.
- Pokud negace mezi dvěma lidmi, (skupinami, národy) nekontrolovaně stoupá, vzrůstá emociální napětí, které vyvolává přetlak a energetickou blokádu. Nastává ztráta rovnováhy, na kterou autonomní systém napojený na vyšší principy univerza reaguje. Teď tu máme dvě možnosti, buď od konfliktu odejdeme, anebo začneme bojovat. Když se rozhodneme bojovat, může tato konfrontace začít verbálním a končit fyzickým útokem. To však často vede k nevratným a fatálním důsledkům. (Proto je dobré si za každých okolností udržovat odstup, vypouštět nadbytek a zbytečně pod kotlem nepřikládat).
- Zafixovaná představa o tom, jak by věci měly správně být je další z mnoha iluzí, které neodpovídají skutečnosti takové, jaká je; hledáme-li příčiny, nacházíme působení protikladů.
- Lidé se naučili navenek nehodnotit, ale v duchu jejich hodnocení probíhá neustále, to se však musí někdy a nějak projevit.
- Pokud máme právě teď špatný pocit, měli bychom se vždycky pídit po tom kde je toho příčina, protože to není náš přirozený a zdraví prospěšný stav. Špatný pocit je blokovaná energie, a když to někteří lidé ignorují, nebo považují za přirozenou daň luxusnímu životu a pokroku, nemohou se divit, že problémy, které momentálně jako lidstvo prožíváme, se budou opakovat a sílit.
Závěr:
Zdá se, že je velmi těžké, ba skoro nemožné být s okolnostmi, které v dnešní době probíhají v souladu a rovnováze. Zvláště tehdy, když to tak očividně narušuje harmonii a přirozený řád všech věcí. Je to však zároveň naléhavá výzva, abychom se upevnili v sobě. Zůstávat v sobě však můžeme jen tehdy, pokud nám v tom našem těle bude dobře. A aby nám v něm bylo dobře, potřebujeme ze všeho nejvíc ukončit boj. Chce to víru, že vše má svůj skrytý význam, že věci se ovládají nejlépe tak, když přestáváme ovládat. A pokud máme, byť jen jednu jedinou zkušenost, že to tak opravdu je, neměli bychom na ni nikdy zapomínat. 🙂