O dvou chybách bránících pokroku

Celé roky jsem usiloval o pokrok v Taiji a místo toho abych studoval principy, učil jsem se formy. Postupně jsem se stával stále větším znalcem struktur, nikoli však pánem něčeho, co by se dalo nazvat rovnováhou. Když se mělo Taiji v kritickém okamžiku mého života nějak projevit, nic se neprojevilo a místo toho dominovaly naučené zlozvyky, které v mém případě byly spojeny s principem tzv. „přepouštění“. Díky tomu jsem se často dostával do kolizních situací které mi často komplikovaly život.

Princip „nedosahování“ a „přepouštění“

Tyto dvě tendence mají svůj původ v minulosti a vážou se k období našeho narození. Pokud jsme se narodili v ohnivých znameních, dá se s velkou mírou pravděpodobnosti předpokládat, že budeme aktivní, energičtí, cílevědomí a přímočaří. Díky tomuto předurčení máme tendenci do všech situací vlétnout po hlavě, jednat rychleji než myslet, dělat víc než je zapotřebí a tudíž ztrácet smysl pro kontrolu a rovnováhu. Výsledkem je, že často děláme víc než daná situace vyžaduje a tím se dostáváme do chyby tzv. „přepouštění“.

Zcela jinak jsou na tom znamení, která náleží klidu a vodě. Nemají tolik fyzické energie a tak se realizují spíš pasivnějším, okliku a strategii tvořícím přístupem. Tito lidé raději myslí než jednají a v důsledku toho podléhají klamné představě, že tělesný pohyb není jejich doménou. Výsledkem je, že často dělají méně, než daná situace vyžaduje a dostávají se tak do chyby tzv. „nedosahování“.

Ostatní znamení zvěrokruhu již nejsou v těchto proporcích tak výrazná a dominantní a tudíž mají naději, že jejich životy budou klidnější a méně turbulentní. To však neznamená, že by se chyby „přepouštění“, či „nedosahování“ nedopouštěly, naopak, není to však v tak velkém rozsahu.

Priority

„Přepouštění“ a „nedosahování“ je velmi ovlivňováno našimi prioritami. Témata s menší důležitostí v režimu „nepodstatné“ mají málo pozornosti a energie kdežto témata naléhavá a s velkou důležitostí bývají pozorností a energií doslova přeplněná. Z hlediska dlouhodobé stability a klidného pohybu k cíli je jeden přístup „plynem“ a druhý „brzdou“. Jak všichni víme, zrychlování a následné brždění je nejen riskantní, ale zároveň vede k značnému opotřebení.

Pokud byste hráli například golf, tak díky „přepouštění“ a „nedosahování“ by se vám nikdy nepodařilo dostat míček do vytoužené jamky. Cíle může být dosaženo teprve tehdy pokud tomu dáme jen to, co to potřebuje.
A stejně tak je tomu i v životě. Své možnosti a cíle často míjíme jen proto, že děláme hodně a nebo naopak málo.

Toužíme-li osvojit si princip rovnováhy (Taiji), je na čase přehodnotit své priority. Akčnější lidé by měli do svého života vkládat víc uvědomění a klidu, kdežto ti pomalejší a méně akční by měli dát důraz na stimulaci energie v podobě tělesného cvičení. Je velmi pravděpodobné, že zástupci jednotlivých skupin budou mít vůči zmíněným doporučením odpor a výhrady, protože zvyk, jak se říká, je železná košile.

„Nedotažení“ a „přepouštění“ z hlediska energie

Máme-li hodně energie, hledáme způsob jak ji vypustit, máme-li však energie málo, hledáme způsob jak ji získat. Obě polohy jsou z hlediska rovnováhy mimo vyvážený střed a proto přitahují své protějšky. Nicméně, když se podíváme na své životy, můžeme někdy nabývat dojmu, že nerovnováha a zmatek je našim osudovým předurčením v kterém, pokud na to vůbec dojde, pracně hledáme ztracené hodnoty. Proto není divu, že například aktivní sportovec může přitahovat úrazy, které ho povedou ke klidu, kdežto pasivní lenoch bude neustále konfrontován se zdravotními problémy, jenž ho nabádají začít se svým tělem konečně něco dělat.

V dualisticky vnímané realitě se pohyb a klid účelově rozdělují a proto se nemohou vzájemně vyvažovat. Výsledkem je na jedné straně stres z toho co musíme stihnout a nestíháme, na straně druhé deprese z toho co bychom měli dělat ale neděláme. V obou případech dochází ke ztrátě rovnováhy a spolu s ní i k psychickým, potažmo fyzickým potížím.

Euforický pocit, který zažíváme při cvičení Taiji přichází v důsledku toho že vykonávaný pohyb obsahuje i uvědomovaný klid. Realita – tělo a idea – mysl konečně našly společného jmenovatele. Dalo by se také říci, že „přepouštění“ a „nedosahování“, chcete-li pravice s levicí, se vydaly společně a nerozlučně jedním směrem. Abychom tento proces nejen pochopili, ale zároveň i docenili, potřebujeme upevnit svou vnější pozornost a tu obohatit o vnitřní vnímání. Učíme se a procvičujeme svou formu, ale při tom bychom se měli mít na pozoru abychom se nedopouštěli chyby „nedosahování“ nebo „přepouštění“. (Obojí totiž odhaluje a nebo dokonává ztrátu rovnováhy).

Pohyb v Taiji by měl být součástí přirozeného rytmu – tzv. plynutí (flow), které není posunuté na časové ose do minulosti (díky „nedosahování“) a do budoucnosti (díky „přepouštění“). Tím se dostáváme do přítomného okamžiku tzv. nulového bodu. Jsme plně vnímajícím, tvořícím vědomím, které disponuje kvalitou vyvážené energie. Jinými slovy nemáme ani moc ohně a nemáme ani moc vody a realita s pocity jsou v rovnováze. Jinými slovy můj pocit je obrazem mé formy, má forma je obrazem mého pocitu. Abychom se stali součástí tohoto principu, musíme se naučit spojovat pohyb a klid a tyto dvě kvality stavět vždy naroveň.

Příklady „nedosažení“ (nejen) ve cvičení Taiji

• postoj nemá 60-70% váhy na přední noze, tím postrádá charakter postupu, nastává dvojitá váha (zátěž na obou nohách rovnoměrně)
• započatá – ale nedotažená technika
• cvičení jen občas, dále výmluvy (nemám čas)
• v tui-shou neustálá defenziva
• při tvoření málo odhodlání, nedokážu jít za svým cílem
• nízká sebedůvěra, hledání spojenců, opírání o ostatní
  
  

Příklady „přepouštění“ (nejen) ve cvičení Taiji

• postoj- trup a hlava se naklánějí dopředu, koleno přední nohy výrazně přesahuje špičku chodidla
• přetažená technika, postrádá účinnost a rovnováhu
• cvičení hodně často bez sebereflexe
• v tui-shou agresivita, snaha vyhrávat
• při tvoření, příliš odhodlání, chtějí tolik až to nakonec nejde
• přehnaná sebedůvěra, individualizmus

Jak odstranit chyby z přepouštění a nedosahování?

Stát se součástí plynutí, protože to je signálem neblokované energie. Ta poté plyne jak v klidu tak pohybu, a jejím vyjádřením v prožívané realitě je tvoření. (takže když energie stagnuje, není možné ani tvořit, potom nezbývá než se trápit a cvičit)

Aby se v Taiji vyloučila chyba „nedosahování a „přepouštění“, byl vytvořeno cvičení, které stabilizuje plynutí (flow) v tzv. hedvábném pohybu. To by mělo mít následující vlastnosti:

• Vyrovnanost -kontinuální pohyb
• stálost – udržování rovnoměrného tempa
• nenucenost – klidná mysl bez ambicí brání ztuhlým, toporným pohybům
• jemnost – empatický přístup
• lehkost – uvolněný pohyb který se děje jakoby sám od sebe (pozorovatel)
• snadnost – neustálé opakování vede k pochopení
• pružnost – tělo se stává otevřené, průchodné a adaptabilní
• uvolněnost – klidná mysl vede k uvolněnému pohybu

závěr :

Vážený čtenáři, pokud se stejně jako já občas zamýšlíš nad svým „nedosahováním“ a „přepouštěním“, možná si také vzpomeneš na celou řadu situací, v kterých se pod vlivem těchto dvou přístupů něco nepovedlo, zadrhlo a nastaly problémy. Pak se vše zase zklidnilo a vrátilo do normálu, ale jen do té doby, než ses obnovil, uzdravil a pak to začalo nanovo. Tento proces neustálého boje s realitou v podobě „chci“, „nechci“ trvá tak dlouho, dokud jím nejsme definitivně znechuceni; teprve pak se podvolíme životu a ten přinese změnu. Mám za to, že plynutí, v kterém není přítomen tlak a odpor, předbíhání a opožďování, nedosahování či přepouštění nám dává určitou možnost být konečně v pravou chvíli na pravém místě; a pokud to dokážeme náležitě docenit, neměli bychom mít v následování těchto principů žádný problém 🙂