Když člověk neznalý věci vidí poprvé skupinu lidí cvičících Taiji, první, co ho zaujme, je nepřirozeně zpomalený pohyb. Na první pohled se zdá, že to je míruplné a klidné, ale pod povrchem může vířit vulkán plný nervozity a tlaku. Mnoho začátečníků tím tak nevědomky prohlubuje své napětí místo toho, aby svému tělu umožnili se uvolnit. Pokud tedy záměrně zpomalujeme, aniž bychom v tom uchopili hlubší smysl, dopouštíme se velké chyby.
Proč zpomalovat
Klidné nemusí být to samé co pomalé. Pomalému může scházet klid a klidné může být paradoxně bez pohybu. Tempo není cílem, ale prostředkem. Když ale nevíme, jak jej náležitě využít, začínáme se v přehnané pomalosti ztrácet, napětí vzrůstá a výsledkem bude nepříjemný pocit. Záměrné zpomalení tu je proto, abychom se naučili být vůči sobě a svému tělu vnímaví a pozorní. Místo toho však často přemýšlíme, anebo máme prázdno, čímž se naše zpomalení stává stagnačním nástrojem. Takový pohyb připomíná spíš unavené divadlo a nemůže být zdrojem naprosté a živé radosti.
Když vidíte relativně mladé lidi, jak se ve skupinovém cvičení Taiji pohybují jako šneci, nedělají to a priori proto, že by to potřebovalo jejich tělo, ale proto, že to potřebuje jejich hektická mysl. A tak splašeného koně na nějaký čas udržují pod kontrolou, ale jen do té doby, než zacítí svobodu díky níž se dá znovu zběsile do pohybu. (odmítaného chleba největší krajíc)
A nyní to zásadní: Zpomalení by nemělo vycházet z naší mysli, ale z naší podstaty. (Wuti je kořenem Taiji) Naše podstata je nekonečná a nemá jediný důvod spěchat. Proto nemusí zrychlovat a ani zpomalovat; jakmile se v ní člověk uvědomí, najde si své optimální tempo a jeho energie bude harmonická a klidná. Nebude příliš Jang a nebude ani příliš Jin. To je Taiji. V takovém pohybu nemáte potřebu měnit rytmus, protože všechno se děje více méně spontánně, bez úsilí a samo. A právě v tom se nachází hluboký terapeutický a zdravotní účinek.
Pokud nám tohle schází, bude naše cvičení jen leštěním prázdné nádoby.
Když mysl předbíhá tělo
Další nástrahou číhající na začátečníka Taiji je překotné myšlení. Ten se snaží upamatovat si spoustu věcí; kam dát ruce, kam nohy a co má následovat příští okamžik. Mysl je v této fázi velmi zaměstnaná a důležitá, nicméně tělo potřebuje čas, aby mohlo všechno zaintegrovat a strávit. Proto je časová prodleva mezi představou a dosažením konkrétní dovednosti nevyhnutelná a nelze ji nijak obejít.
Jakmile se učené téma stane naší součástí, a to nejen z hlediska teorie, ale i tělesné praxe, není již třeba zbytečně myslit, protože kontrolu přebírá podvědomí. Pokud do této fáze nedojdeme, naše cvičení bude i nadále tělesně intelektuální záležitostí, která má zatím do pokročilejší úrovně daleko.
V tomto procesu se odhaluje velmi cenný terapeutický okamžik. Mnoho lidí pospíchá a chce být u cíle dřív, než to je možné. Jenže tím se míjí se realitou, protože cíl je tady a teď neustále.
Pokud se necháme plynout a nebudeme zasahovat, najdeme svou přítomnost, a pokud uchopíme svou přítomnost začneme plynout. To je nejlepší způsob, jak zbytečně nebrzdit a zároveň nepředbíhat. (flow)
Odvěký problém mysli, která musí být všude první a tělo, které schváceně dobíhá, bude jednou pro vždy vyřešen, protože půjdou ruku v ruce jako jeden celek.
Další z výhod takového přístupu je odstranění nepříjemného odporu a tlaku. Jde totiž o to, že každý pohyb, který je nepřiměřeně pomalý, anebo rychlý bude tyto dva extrémní stavy přitahovat.
Past „duchovního“ pohybu
Další nástraha na cestě k pokroku může spočívat v tom, že začátečník začne akcentovat klid a zpomalení jako neodmyslitelnou podmínku duchovnosti a pokroku. Ani si toho nevšimnete a místo řeči vaší podstaty budete naslouchat řeči vašeho ega. Jak se to pozná? Podstata dává všeho tak akorát zatímco mysl má sklon k přehánění; přidává, chce pořád víc a to je samozřejmě vidět. Pohyb se stává uměle uklidněným, gesta jsou přehnaně prožívaná, výraz tváře nepřirozeně vážný.
Skutečné Taiji nepotřebuje divadelní spiritualitu. Nepotřebuje vážnost ani okázalý klid. Dělejte ten nejobyčejnější pohyb na světě a když při tom o nic nejde, uvidíte, že vám to půjde nejlíp.
Závěr:
Možná tento článek zbavil Taiji trocha té tajemnosti a přidal na jednoduchosti prostého vhledu; někdy je dobré se zamyslet proč zpomalujeme, zbytečně myslíme, a nebo přidáváme to, co není potřeba. Pokud tyto přidané hodnoty odstraníme, Taiji se obnaží a svou pravou tvář ukáže v celé svojí kráse. 🙂