V dnešní době je stále naléhavější potřebou „péče o duševní zdraví“. Tlak na výkon, rychlé životní tempo a neustálý příval informací přivedly prakticky všechny věkové kategorie vyjma kojenců do stereotypů, které natolik ovlivnily jejich mysl, že si život bez nich nedokážou vůbec představit. Toužíme po úspěchu, kariéře, uznání a hojnosti a platíme za to ztrátou klidu a rovnováhy. Pokud se daří, zdá se že všechno je v naprostém pořádku, když ale ne, poznamenává to naše duševní zdraví.
Jsou dva způsoby jak tvořit realitu a ovlivňovat tím svůj osud. Ten první vychází z axiomu velkého odhodlání, plánování a boje, ten druhý je součástí celoživotní vize, kterou naplňujeme tím, že jdeme svou cestou a nasloucháme výhradně sami sobě. (Tím se stáváme sami sebou).
V dnešní době máme k dispozici vědecké poznatky z oblasti kvantové fyziky, které diametrálně mění pohledy na to jak ovlivňovat svůj osud. Metoda materializování představy díky zaměřené pozornosti vede k celé řadě pokusů od vizualizace parkovacího místa až k úspěchu, zdraví a všemu, co si jen dokážeme představit. Na jednu stranu se říká, že bychom měli umět přijímat každou situaci takovou jaká je, na stranu druhou se snažíme mít všechno pod kontrolou. A pokud by to mělo fungovat dohromady, musí zde fungovat nějaký vyvažovací princip, protože jinak by došlo ke ztrátě rovnováhy.
Můžeme si představovat cokoli, ale pokud hledáme své štěstí na špatném místě, v jiném prostoru a čase, není divu, že nejen svých cílů nedosahujeme, ale ztrácíme i energii a propadáme úzkostem a zmaru. Ale i to má svůj význam. Buď se máme z nastalé šlamastiky něčemu naučit, anebo nám duše tímto signálem říká: „Tudy cesta nevede, to není tvůj životní příběh“. Rozkódovat konkrétní poselství je velké umění a pokud tuto výzvu ignorujeme, zcela jistě to nevylepší náš duševní komfort.
Místo abychom se zastavili, a nechali loďku své existence splývat po proudu života, často máme dojem, že pořád děláme málo a v očích svého okolí bychom měli být lepší. To však zpravidla vůbec není příčinou problému, ale spíš naše neschopnost podívat se na celou situaci jiným pohledem. Pokud to nedokážeme, tlak na nervovou soustavu stoupá a může se projevit nějakým omezením, anebo dokonce vážnou nemocí. Nějakou dobu vzdorujeme osudu, ale nakonec to vzdáme, protože už nemáme sílu a to je ta pravá chvíle, kdy se znovu nacházíme na milosrdné vlně osudu. Když budeme pozorní, řešení zdánlivě neřešitelného problému se samo ukáže.
V dnešní době je člověk mnohem víc spojen se svou myslí než se svým tělem a názorně to je vidět třeba na kurzech našeho Taiji. Lidé zkoušejí napodobit nějaký jednoduchý pohyb, ale výsledkem je, zejména v počátečních fázích, nesourodost a zmatek. Důvod je jednoduchý – protože chceme uchopit celek, nejsme schopni dostatečně vnímat části. U mladších jedinců je možné registrovat stav, kdy jejich pozornost a energie zůstává kdesi ve virtuální realitě a oni musí znovu a pracně budovat ztracený kontakt se svým tělem.
Nicméně v proměnách života a jeho cyklech má každý proces svůj počátek a konec. Míra naplnění je mírou udržitelnosti, po které se vždy přihlásí vynucená změna.
Změna
Co říká o změně Oshův Tarot v duchu zenu?
Nové se nerodí uvnitř vás – přichází zvenku, ze světa za hranicemi lidského chápání. Tato změna není vaší součástí, nijak s vámi nesouvisí a to ve vás vzbuzuje strach, protože to představuje ohrožení pro celou vaši minulost. Už jste si zvykli na určitý životní styl, máte svůj způsob myšlení, vybudovali jste si pohodlný život podél vašich představ a najednou zaťuká na dveře něco nového a celý svět vaší minulosti se otřese v základech. Když se otevřete novému, jednou pro vždy se změníte. Nové vás transformuje.
Ne nadarmo se říká, že život není to co chceme, ale to co dostáváme. V takové situaci není úniku a teprve čas ukáže k čemu to všechno bylo dobré. A teď to podstatné o čem jsem skálopevně přesvědčen: Pokud jsme až do této chvíle byli v souladu se svou podstatou a naplňovali svůj osud, změna námi sice zatřese, ale nijak zásadně nás nepoznamená; pokud jsme ale bojovali s existencí a nenaslouchali sami sobě, můžeme se dočkat mnohem dramatičtějšího scénáře.
Z toho se dá usuzovat, že člověka netransformuje to co ho baví, ale především to, co ho vrhá do nepohodlí a chaosu. Žádné semináře, workshopy ani meditace vás nedokážou změnit, protože vždy budete tím, kým jste. A kým jste to určuje život a změna. Nikoli ta, kterou máme pod kontrolou, nýbrž ta, v které se musíme naučit znovu existovat.
Závěr:
Duševní zdraví je důsledkem spojení člověka s jeho vnitřní podstatou a jedinou překážkou na cestě k tomuto poznání je mysl. Pokud najdeme způsob jak se nenechat ovládat a vysilovat sobeckou, strachem zmítanou a rozporuplnou myslí, dojdeme stavu, který je naší odvěkou přirozeností. Mistři meditace – zenu říkají: „Vše je Buddha“, našim úkolem však není tuto zkušenost memorovat, ale vlastní zkušeností ji naplnit a poznat. 🙂