Na cestě vnitřního rozvoje, meditace a bojových umění se často setkáváme s výzvou „vrátit se k sobě“. Není to zbytečně vynaložené úsilí, protože v dnešní době plné chaosu a rychlých strukturálních změn, to může mít doslova sebezáchovný účinek. Různé tradice – od čchi-kungu, Taiji a zenové meditace až po moderní psychologii prezentují tento návrat jednoduchým přístupem – „břišním dechem“. Díky tomu se dostáváme blíž k sobě a svému zdroji energie. Toto místo, známé též jako spodní „dantien“, spojuje tělesné centrum a naše pocity do jednoho celku. Právě proto se doporučuje zejména ve stresových situacích, během cvičení nebo při meditaci věnovat této oblasti náležitou pozornost.
Tato metoda je bezesporu velkým přínosem – učí nás ukotvit se v našem bytí namísto neustálého odbíhání k vnějším podnětům, které obdarováváme nejen svou pozorností, ale nevědomky i životní silou. Návrat do těla, přítomnosti a dechu je výborná terapie a lék, přesto i tato praxe může mít svá úskalí. Jakmile se začneme fixovat na určitou techniku či bod jako záruku stability a síly, podporujeme skrytou závislost. Pokud je tato oblast narušena – ať už doslova (například v bojovém kontaktu), nebo symbolicky (v emočně náročné situaci), náš vnitřní komfort i stabilita se velmi snadno rozpadnou. Zároveň s tím přicházíme o možnost vnímat nezkreslenou skutečnost, takovou, jaká právě je.
Z toho vyplývá zásadní otázka:
Můžeme svou stabilitu opírat o to, co může být kdykoli narušeno?
První praktický poznatek říká: „Pokud se stabilizuji v jednom bodě, je možné se mnou manipulovat nebo na mě útočit.“ Tím vytvářím fixaci – pevný bod, do něhož se může opřít cizí síla. V běžném životě může takový bod představovat například konfrontaci dvou individualit, z nichž žádná není schopna ze své pozice ustoupit. A právě touto fixací jsme zranitelní. Pokud bychom svůj postoj znepodstatnili, sílu a agresi by nebylo kam napřít a ta by se následně propadla do prázdnoty. Protože to však zpravidla neumíme, často hájíme své postoje až do vyčerpání sil; vždy „vyhraje“ ten silnější, přičemž slabšímu je souzeno kapitulovat.
Další neméně důležitou otázkou je, zda tento opěrný bod v sobě udržovat neustále, a nebo jen v případě ohrožení. Pokud to vyzkoušíte, zjistíte, že v obou případech se jedná o nekomfortní řešení, které nás odvádí od reality a narušuje celistvost.
Druhý praktický poznatek zní: „Pro myšlenky a energii nepředstavuje pevný bod žádnou překážku.“ To značně zvyšuje napětí ve všech dalších kolizních situacích a zároveň naznačuje, že vnitřní jistota nebude narušena teprve tehdy, když se pevný bod stane pohyblivý a zároveň pod kontrolou vědomí – mistra.
Kdo je mistr?
Mistr je strážce struktury. Dokáže pozorovat, kontrolovat a řídit podvědomé reakce a návyky zautomatizované mysli. Tělo se pohybuje, ale mistr coby pozorovatel zůstává klidný. Pokud tuto kvalitu postrádáme, nemůžeme dělat hodnotné taiji a nemůžeme ani žít plnohodnotný život. Hlavním důvodem, proč se lidem málokdy podaří realizovat pokrok spočívá v tom, že mistra si našli někde venku a tudíž ho přestali hledat v sobě. Tímto jednáním stabilizovali svůj „opěrný bod“ do pozice žáka (klienta) a tím ztratili svou celistvost. (mistrem je úplně každý, málokdo si to však uvědomuje, takže až si vědomí začne samo sebe uvědomovat, bude tu určitá naděje)
Mistr není žádný dozor, nýbrž princip vyššího vědomí, božského pozorovatele, nebo chcete-li prázdného středu, který udržuje rovnováhu a vnáší řád do světa forem.
Z toho také vyplývá, že mistr není myšlenka, hlas ega, ani vnitřní kritik. Je to průvodce, čisté vědomí nabývající schopnosti vnímat bez předsudků a připoutání.
Když je vědomí plně přítomné, může se volně pohybovat a spolu s ním i náš střed. Stává se pak hrou celku, nikoli jen úpěnlivou snahou oddělené části.
Kvality strážce struktur nabízejí možnost:
- volby místo často chybné podvědomé reakce
- vývoje, změny a progrese
- vnímání energie, informací a vlivů, které bývají běžné mysli odepřeny
- odhalování vnitřních programů a chybných reakcí
- nalezení optimální míry všech věcí
Cvičení:
- Sledovat své reakce na druhé lidi – především, když mě „rozhodí“.
- Pozorovat kdy ztrácím přítomnost – např. při běžné chůzi, při jídle, při mluvení.
- Cvičit taiji formu ale zůstávat nestranný pozorovatel a vnímat.
- Ptát se často: „Nejsem pohlcen svou rolí, dokážu být také divákem svého představení“?
Bez strážce struktur se stáváme obětí osudu a také:
- Naučených vzorců (např. strach, pocit viny, potřeba uznání),
- Vnějšího nátlaku (např. reklama, ideologie),
- Emočního impulsu (např. hněv, žárlivost, smutek).
Být dobrým studentem je začátek – cílem je však stát se tím, čím od počátku jsme, a na to bychom neměli nikdy zapomínat.
Pod textem najdete 10 otázek. Tyto otázky jsou navrženy tak, aby podpořily hlubší zamyšlení a sebereflexi čtenářů. Nikam vás nesměřují, nedokážou nic měnit, ale mají tu moc zapojit vás do tématu a díky tomu můžete s obsahem, který jste četli aktivněji vstoupit do kontaktu. Tím se vytváří podmínky k nalézání paralel a příčinných souvislostí, která mají velmi cenný terapeutický účinek. Kdybychom to měli přirovnat k našemu programu, tak pouhá četba se podobá cvičení, které zatím postrádá kvalitu osobního významu a vhledu. Následný rozbor v podobě otázek a odpovědí lze přirovnat k aplikaci, která zcela jednoznačně tyto věci odhaluje. Z toho vyplývá že samotná četba evokuje pouze pocity, kdežto aktivní práce s tématem dokáže měnit realitu.
Podělte se o své poznatky, sdílejte svůj příběh, nebo inspiraci a pokud nechcete být pro ostatní viditelní, udělejte to klidně anonymně. I tohle má svou velkou cenu.
- Co pro tebe osobně znamená pojem „mistr“? Je to spíš role, titul, nebo vnitřní kvalita?
- Jaké jsou podle tebe nejčastější „struktury“ (zvykové vzorce, postoje, emoce), které vám brání být skutečně přítomný/á?
- V čem vidíš rozdíl mezi učením se technikám a rozvíjením schopnosti „strážce struktury“?
- Jakým způsobem si dokážeš v běžném životě všimnout automatických reakcí a nenechat se jimi unést?
- Znáš situaci, kdy ti „fixace“ na určitou představu nebo návyk zkomplikovala život? Jak si ji překonal/a?
- Jak může podle tebe taiji pomoci rozvíjet schopnost být „vědomým pozorovatelem“ ?
- Jak bys definoval/a „vnitřní stabilitu“? Myslíš, že ji lze udržet i v nepříznivých podmínkách?
- Jaké praktiky nebo cvičení bys doporučil/a ostatním, kdo chtějí rozvíjet v sobě „mistrův postoj“?
- Máš zkušenost, kdy ti uvědomění si vlastních vnitřních struktur pomohlo vyhnout se konfliktu nebo stresu?
- Jaké výzvy vidíš na cestě stát se sám/a sobě vlastním mistrem a strážcem své struktury?
Ahoj,
jak jsi to napsal v minulém článku Středová rovnováha. V tomto článku jsi to hezky rozvinul a otevřel. A „vnitřní“ dotazník je jak z moderní psychoterapie nebo z moudrostí dálnověku. Dobrý nebo špatný den– o co vlastně jde/a není to jedno 🙂
Jejda. „Bez strážce struktur se stáváme obětí osudu …….“
Jejda jejda. „Mistr je strážce struktury…….Pokud tuto kvalitu postrádáme, nemůžeme dělat hodnotné taiji a nemůžeme ani žít plnohodnotný život“. Docela drsné, ne?
I komentáře s přichutí nesouhlasu a ironie zde mají své místo a rád bych k tomu něco málo přidal:
Plná hodnota života (Taiji nevyjímaje) spočívá v uvědomění. Je to míra vědomí, která se během vývoje -evoluce mění. Na začátku jsme nevědomí a díky tomu se musíme namočit do omylů a utrpení. Jakmile se probudí duch -schopnost uvědomovat si kauzální příčinnosti a vyvozovat z toho závěry a volby, nastává fáze procitnutí, změny a transformace. Pokud ale strážce (pozornost) spí, zůstáváme loďkou na rozbouřeném oceánu, náš vývoj stagnuje, svůj osud vkládáme do cizích rukou, zůstáváme v minulosti a otročíme naučeným instinktům a závislostem. Je to snad špatně? Odpověď zní ano i ne.
Kdybychom byli dítětem, zcela jistě by bylo všechno v pořádku, protože však o sobě smýšlíme jako dospělí, dostáváme se do rozporu s tím co bylo a co je. Na jednu stranu se cítíme být celiství a úplní (vzpomínka na dětství) , na stranu druhou prožíváme deprese, neúplnost a zmetek. Co se to stalo? Naše mysl se někde zastavila a přestala se vyvíjet a tvořit, dál se už mění jenom tělo. Z toho důvodu se tělo a duch oddělili; víc konáme a mluvíme, místo toho abychom si víc uvědomovali a prožívali co máme a co je.
Jejda jejda pokud odhalíme, že strážce struktur je někdo jiný než my, a ještě větší zmetek a rozpor budeme prožívat, pokud na piedestal místo pozornosti posadíme svoji mysl. Plná hodnota (života) je hodnotou všech zúčastněných částí tedy i té nejmíň poznatelné – prázdného ducha, který je paradoxně podstatou a příčinou všeho. 🙂
Minulý víkend, po prvním přečtení článku mi hned přišel impuls, že mám k němu něco napsat. V tu chvíli jsem si ale říkala „Co? Vždyť si ani nejsem jistá, jestli vůbec rozumím hlavním pojmům“. Pak mi to nedalo a k článku jsem se během týdne několikrát vracela, v klidu, tichu, samotě, vždy v době, kdy jsem měla „jasnější mysl a trochu mentálních sil :-)“. Najednou jsem se přitom nějak víc uvolnila, ponořila do sebe a obsah článku pak začala více chápat. Přijala jsem výzvu „něco napsat“ , jdu do toho 😉. A jak říkal na cvičení Jirka, jde to fakt nějak samo 🙂.
Dělá mi problém představit si, co v kontextu článku znamená výraz „struktura“. Tento pojem mám zafixovaný ze školy jako uspořádání vláken v přízi (niti), uspořádání přízí ve tkanině, pletenině. Tedy různé způsoby uspořádání hmotných, jasně představitelných, vzájemně propojených menších objektů do jednoho, většího, celku. Co to však znamená zde? Vzájemné propojení emocionálního těla, fyzického těla, ega, mysli (rozumu), podvědomí s naučenými či získanými reakcemi a programy do jednoho celku (člověka)? Doufám, že se tomu moje představa aspoň trochu přiblížila.
Vůbec zatím netuším, co si představit pod tím, že „je-li vědomí plně přítomné, může se volně pohybovat a spolu s ním i náš střed“.
1. Co pro tebe osobně znamená pojem „mistr“? Je to spíš role, titul, nebo vnitřní kvalita?
Pro mě to je spíše kombinace role a vnitřní kvality – člověk, který „umí“ – ať už v zaměstnání, tak v soukromí (koníček). Ovládá to, co dělá, rozumí tomu, ví co dělá, má přehled, rozvíjí se v tom co dělá, baví ho to, dělá to srdcem a to, co umí, předává dál. Je vnitřně vyrovnaný, spravedlivý, nezištný, jedná v klidu a pohodě, …
2. Jaké jsou podle tebe nejčastější „struktury“ (zvykové vzorce, postoje, emoce), které vám brání být skutečně přítomný/á?
V minulosti mysl neustále v budoucnosti, nebo v zajetí rozhovoru sama se sebou nebo imaginárních rozhovorů s jinou osobou. Snaha „vymyslet“ řešení problému. Teď už se to začíná měnit a občas mám chvíle, kdy se dokážu vnímat jako celek tady a teď, nebo chvíle, kdy je mysl klidná a nic neřeší. Uvědomila jsem, že „mysl v budoucnosti“ nic nevyřeší, stejnak je to obvykle jinak. Emoce: Tréma, obava i strach, často vztek a smutek bez příčiny, nebo naopak euforická radost. I to se pomalu mění. Ve stresu, nebo v zajetí nějaké činnosti, na kterou se snažím cíleně soustředit, nebo mít rychle hotovou málo dýchám a to je podle mě další příčina.
3. V čem vidíš rozdíl mezi učením se technikám a rozvíjením schopnosti „strážce struktury“?
Nejdřív „mysl okamžitě vymyslela“ že obé je od sebe oddělené, ale při hlubším zamyšlení spolu se svými dosavadními zkušenostmi se domnívám, že díky učení se technikám současně rozvíjíme schopnosti strážce struktury – při učení se technikám se učíme propojovat mysl (představu), pohyb a dech do jednoho celku, který pak může být řízen strážcem.
4. Jakým způsobem si dokážeš v běžném životě všimnout automatických reakcí a nenechat se jimi unést?
Neuměla jsem to, ani jsem netušila, že nějaké automatické reakce mám. Teď si jich někdy už dokážu všimnout, ale plně si je uvědomím až potom.
5. Znáš situaci, kdy ti „fixace“ na určitou představu nebo návyk zkomplikovala život? Jak si ji překonal/a
Několik. Nejdřív jsem si to musela vůbec připustit. Některé návyky jsem byla nucena změnit, abych mohla aspoň trochu fungovat. V něčem mi rovněž pomáhá Jirkova věta ze semináře, že „míra odporu vůči tomu co je, ovlivňuje to, jak se cítíme a jak na tom budeme“ a i další…. Pak pracuji s myšlenkou, že všechno, co se mi dělo, děje má svůj důvod a mám se díky tomu něco naučit. Také „drobné“ fixace a komplikace řeším myšlenkou, že „je to nepodstatné“. Pokud je způsobuje ego – občas si to zpětně dokážu uvědomit, pak si řeknu „Je to ego“ a pak vnitřní problém ustává.
6. Jak může podle tebe taiji pomoci rozvíjet schopnost být „vědomým pozorovatelem“
Pokud člověk nebude taiji cvičit pouze mechanicky, ale bude o tom, co dělá a proč to dělá trochu přemýšlet a bude vnímat, co přitom cítí, ale nebude to „chtít za každou cenu“ a nebude se na to úporné soustřeďovat. Nejde to hned, přichází to postupně, časem. Také velmi přínosný je trénink aplikací – domnívám se, že právě při nich se ty schopnosti můžou nejvíce rozvíjet.
7. Jak bys definoval/a „vnitřní stabilitu“? Myslíš, že ji lze udržet i v nepříznivých podmínkách?
Kombinace a propojení stability fyzické a emocionální, umění přizpůsobit se situaci bez emocí. Určitě jde, pokud víme jak ji nastolit.
8. Jaké praktiky nebo cvičení bys doporučil/a ostatním, kdo chtějí rozvíjet v sobě „mistrův postoj“
– Začít přemýšlet nad tím, že něco takového je vůbec možné, přijmout tu informaci.
A pak osobně zkouším:
– Každý den si udělat čas, sednout si v klidu, vnímat dech, pozorovat nějakou věc, nic nehodnotit, neměnit.
– Zkusit meditovat -třeba i řízené meditace. Zpočátku to nemusí jít – třeba mě to vůbec nešlo a kolikrát nejde ( mysl se nebude chtít utišit, nebude chtít vypnout, natož si „něco“ představovat), ale postupem času se to zlepší.
– Pravidelně cvičit taiji i Čchi-kung – třeba jen chvilku, ale skoro každý den. A pokud to z nějakého důvodu není možné, tak chvilku o taiji přemýšlet, cvičit v duchu
– Zkoušet doporučená cvičení v Jirkových článcích, číst články a nejen rozumem 🙂.
– Pozorovat se v určitých situacích.
– Naučit se důvěřovat sama sobě.
– Do svého života zařadit pokoru – skutečně si ten pocit uvědomit, vděčnost, respekt.
9. Máš zkušenost, kdy ti uvědomění si vlastních vnitřních struktur pomohlo vyhnout se konfliktu nebo stresu?
Pár by se jich našlo, potřebují si je ale uvědomit včas, ne až později 🧐
10. Jaké výzvy vidíš na cestě stát se sám/a sobě vlastním mistrem a strážcem své struktury?
Velké 🙂
Např.
– více propojit tělo, mysl a dech a prohloubit kořeny
– být víc v přítomnosti
– naučit se uvědomovat si včas „svoje programy“ a naučit se s nimi pracovat
– více potlačit ego, současně na sebe nevyvíjet takový nátlak
– lépe dýchat
– uvědomovat si a překonat nežádoucí emoce (tréma, obava,….)
– a také pro mě výzva nejtěžšího kalibru: při aplikacích nebojovat, nebát se, „nechaosit“, zůstávat v klidu a nemít „prázdno v hlavě“ -tj. jako kdybych všechno zapomněla), aplikace se postupně časem naučit a hlavně je umět používat.
A to jsem minulou neděli nevěděla, co mám psát. 😀
1- Mistr je pro mě v tuto chvíli někdo, ke komu upírám svou pozornost ve snaze proniknout do tai a kterému dovolím do mě vidět.
2. jakmile jsem si vědom svých poviností a snažím se jim dostát nejsem schopen být přítomný. Jakmile si dovolím ten luxus pozorovat se je mi tak nějak plně a správně. Povinosti mě uvrhnou zpět.
3.Cvičení technik mě přesouvá do krajiny pozornosti.
4. Hodně mi pomáhá položení se (upření pozornosti) na dech. Tam začíná cesta ven mně mne.
5. Takové situace znepodstatňuji přehlížením, pohledem zvenku a postupem dál.
6. Ještě nevím, co pro mně tai znamená, ale to co mne zatím potkalo mi napovídá, co jsem ještě nepotkal Něco, co mě plní. A jsem.
7. Pro mě je to naplňenost. A díky ní nepříjemné podmínky znepodstatním.
8. mě posouvá meditace v pohybu. to jest, že se v určitém pohy dostanu do pozice pozorovatele. Ale zatím se nechám snadno vrátit zpět.
9.Nevím znám-li vnímat své struktury, ale nechám-li sebou děj prostoupit, přijmu ho, není podstatný. A jde si po svých.
10. Chci setrvávat ve shora zmíněném stavu co nejdéle a uvádět se do něj, co nejsnadněji. Časem se stane mou součástí.
Na otázky jsem odpovídal na první pkus. Na každou jasnou otázku jsem upsat jasnou odpověˇ. Je tedy možné, že to někdo nepochopí. To však nebyl můj záměr.
Pa- Martin.
Vážím si toho, že Eva s Martinem našli tu motivaci vystoupit s komfortní zóny a něco ze sebe o sobě napsat. A protože odpovědi se začínají různit a čtení je to zajímavé, rozhodl jsem se dotazník vyplnit také.
1. Co pro tebe osobně znamená pojem „mistr“? Je to spíš role, titul, nebo vnitřní kvalita?
Ve vnější realitě je to role, která přináší titulování Si-fu, (mistr).Vztahuje se však vždy jen k jednomu oboru, takže s největší pravděpodobností není a nebude přenositelná do jiných oblastí života. (i když výjimky existují třeba K.Gott) Co se týče vnitřní kvality, tu můžeme nazvat mistrovstvím a ta, pokud to dovolíme, přenositelná je. (Když se stáváme součástí vnitřních umění, máme možnost tuto kvalitu odhalovat a prožívat, nikoli však držet).
2. Jaké jsou podle tebe nejčastější „struktury“ (zvykové vzorce, postoje, emoce), které vám brání být skutečně přítomný/á?
Pohlcení vnější realitou, zaujatost rolí, odmítanou situací a ulpíváním na výsledku
3. V čem vidíš rozdíl mezi učením se technikám a rozvíjením schopnosti „strážce struktury“?
Mělo by to být jedno a to samé, ale protože se snažíme a ulpíváme strážce průběžně mizí a zase se objevuje, důvod viz. bod 2
4. Jakým způsobem si dokážeš v běžném životě všimnout automatických reakcí a nenechat se jimi unést?
To je velmi těžké pokud působí vlivy (viz. bod 2) Mě pomohlo, když jsem si programově řekl – dnes budu k této situaci, která mě odvádí od pohody a uvolněné přítomnosti přistupovat jinak. Potom jen udržuji pozornost na tento záměr, který se časem stane součástí podvědomí. Abych se nenechal v kritické situaci unést, potřebuji nakumulovat odstup a k tomu pomáhá pravidelná ranní a večerní meditace. (cca10-20minut) Meditace není cvičení- je to náš původní stav.
5. Znáš situaci, kdy ti „fixace“ na určitou představu nebo návyk zkomplikovala život? Jak si ji překonal/a?
Těch situací znám za svůj život opravdu hodně a všechny mají společného jmenovatele a tím je vzdor. Vzdor je však také v určité fázi života důležitý, protože specifikuje individualitu. Hovořit o překonání je poněkud předčasné a zavádějící, protože všechno má svůj čas a nikdy nevíme, jak se zachováme příště. Naučený program a reakce vůči okamžiku, který jej probudil a vyprovokoval je vždy souhrou celé řady okolností. Má zkušenost mne naučila programově udržovat pohodu, tento stav je pro mne zásadní a v případě potíží funguje jako velký „airbag“. Jinak mě osobně nebaví něco překonávat, vnímám to jako výzvu pro ego, které má potřebu předvádět se a být pořád lepší. Takže jak rostou překážky přicházejí i náročnější situace a ty nás nakonec vždy dovedou ke kapitulaci. (třeba horolezectví) Takže raději nic nepřekonávat a vytvářet v sobě pevné zázemí v době relativního klidu, v nesnázích to bude dávat sílu jako kompot v zimě.
6. Jak může podle tebe taiji pomoci rozvíjet schopnost být „vědomým pozorovatelem“ ?
Vždy je třeba sledovat konkrétní záměr, potom je co pozorovat, s čím pracovat a mistr (pozorovatel) může být v akci. Pokud nemáme záměr a jen tak to procházíme, mistr se nudí a pomalu odpoutává. Ze cvičení (ze života, práce, vztahů) se pak stává mechanická, nudná rutina. Pokud žádný momentální cíl-záměr nemám, snažím se inspirovat v lidech, kteří mne zajímají, příslušné literatuře apod. Mistr vždycky něco „předhodí“, pokud jsou k tomu vhodné podmínky – tedy když opravdu chceme. Pořád je třeba být inspirován, živit ohýnek nadšení a zájmu, sledovat progres a dávat si nové cíle. To je zároveň metoda, jak udržovat kontakt s živým, nikoli mrtvým pozorovatelem. (mistrem)
7. Jak bys definoval/a „vnitřní stabilitu“? Myslíš, že ji lze udržet i v nepříznivých podmínkách?
Vnitřní stabilita se naplňuje v nestabilitě vnější stejně jako se osamělý strom zoceluje lijáky a vichry. Je to trénink našeho mentálního kung-fu. Cokoli budeme násilím držet, stáváme se obětí umanutosti a díky tomu nám to také vypadne z rukou. Chtěli bychom být lepší, ale ono to nejde, takže je asi zbytečné pořád dokola to zkoušet. Neměli bychom se snažit o strukturální změnu naší osobnosti (ega), nýbrž o spojení s podstatou, která je totožná s mistrem a pozorovatelem. Obecně lze konstatovat, že všechno je hotovo, na nás je pouze tento stav najít. PS: život by neměl být dřinou ale hrou.
8. Jaké praktiky nebo cvičení bys doporučil/a ostatním, kdo chtějí rozvíjet v sobě „mistrův postoj“?
Dát si do programu pravidelné cvičení Taiji, čchi-kung a to nejen v kolektivu, ale především individuálně. Miluji cvičení v kterém jsem sám. Mám pocit že čas neexistuje a jsem spojen se všemi mistry, kteří kdy toto umění praktikovali. Pokud byste se mě ptali jak to dělám, má odpověď zní: Jsem pozorný, otevřený a prázdný. Potom odhalíte, že nikdy nevstoupíte do stejné řeky dvakrát.
9. Máš zkušenost, kdy ti uvědomění si vlastních vnitřních struktur pomohlo vyhnout se konfliktu nebo stresu?
Samozřejmě, je třeba zůstávat ve stavu, který konflikt a stres prvoplánově odmítají.
10. Jaké výzvy vidíš na cestě stát se sám/a sobě vlastním mistrem a strážcem své struktury?
Výzvy jsou tady neustále zejména tam, kde se vymezuji, odporuji a snažím se vůči zavedené realitě fungovat jinak. Má to svůj původ v nabyté spirituální svobodě, která celou řadu situací vnímá a na pohodu by udělala úplně jinak. Jenže v této strukturami zotročené realitě to nejde.
Strážce sám o sobě nic nedělá, jen pozoruje a dává zpětnou vazbu. Takže je jenom na nás co s tím uděláme. Stále víc se přikláním k názoru že nic, konec konců mistr také jen pozoruje a věci se dávají do pohybu samy. Naše životy jsou o odvěkém konfliktu mezi naší egoistickou myslí a naší podstatou. Pokud chceme prožívat celistvost a naplnění, nezbývá nám, než tyto oblasti, jednou pro vždy spojit.