Před několika dny jsem obdržel email od jednoho klienta začátečnického kurzu. Z obsahuje mi bylo hned jasné, že má potíže, s kterými si nedokáže poradit. Chodí na kurz od září a předpokládám, že se tak rozhodl ve víře, že mu taiji v jeho problémech nějak pomůže. Řekl bych, že za tu dobu našel nejen víc klidu, ale i ztracený optimizmus, nicméně na další benefity je třeba vyzrát a tento proces vyžaduje nejen mnohem větší spoluúčast ale také čas. Jeho celkový stav se postupně lepšil, ale chtěl toho asi více a rychleji a proto se rozhodl pro další, podpůrnou terapii. Vyhledal odborníka akupunkturistu, ale zřejmě toho všeho bylo na něj už příliš a tak se konstruktivní postup náhle změnil na destruktivní účinek.
Nesmíme zapomínat, že taiji skutečně působí a pokud prožíváte psychickou zátěž a v těle máte spoustu toxinů, je třeba postupovat s maximálním respektem a obezřetností abyste změny, které budou následovat dokázali zvládnout.
Platí totiž následující zásada: Když do těla vchází něco nového, to staré musí odejít. Dá se předpokládat, že výsledný účinek bude o to větší, čím víc energie v menším časovém úseku přijmeme. Tato energie nepůsobí lineárně nýbrž exponenciálně, takže nás to může docela slušně zaskočit. Proto nejsem zastánce jakýchkoli terapií, kde se někomu cíleně dodává energie a už vůbec nesouhlasím s podpůrnými prostředky, které proměňují stav vědomí. Když s někým cvičím taiji nebo čchi- kung, nikomu žádnou energii nedávám, jedná se pouze o přenos díky sdílení a v takovém případě jste v bezpečí.
Úplně jiná situace může nastat, když se do něčeho pustíte sami a svéhlavě. Mám v živé paměti klienta, který na jednom z našich seminářů našel zalíbení v plynulých, navíjecích pohybech. Cvičil se skupinou a potom sám bez přestávky několik hodin. Večer se mu zvedla teplota a začal blouznit. Energie u něj vystoupala nekontrolovaně vzhůru a on ztratil nad sebou jakoukoli kontrolu. Díky znalostem čínské medicíny a shiatsu se nakonec podařilo jej stabilizovat a uzemnit, ale byl to zážitek, který si budu pamatovat do konce života. Za pár dní byl zase v normálu a teprve pak z něj vylezlo, že má za sebou bohatou zkušenost s drogami.
Takže pokud máte nějaké psychické potíže, berete léky, nebo experimentujete s drogami, měli byste být při cvičení, kde se pracuje s energií a myslí velice opatrní. Zároveň je třeba informovat lektora, aby o vašem zdravotním stavu věděl a trochu si vás pohlídal. Nechci nikoho strašit, popsané případy jsou extrémy a vyskytují se ojediněle a vzácně, nicméně je dobré to vědět.
Taiji a čchi-kung nejsou vzpírání nebo atletika a na každého působí jinak. Někdo to dává úplně na pohodu, jiný má počáteční potíže. Když cítíte, že je toho na vás hodně, dejte si pauzu, nenuťte se, nepřekonávejte a běžte na chvíli od toho. Nemyslím na pořád, jenom na nezbytnou dobu, než se to ve vás usadí a stabilizuje. Zřejmě jste přebrali a tělo vám signalizuje, že pro dnešek toho bylo dost. Je třeba mít se na pozoru zejména při motání hlavy, žaludeční nevolnosti, duševní slabosti nebo ztrátě kontroly a uzemnění. Co se týče těla, tam se bát překonávat své limity a omezení nemusíte. Ale nikdy nejděte za práh bolesti. Co tady popisuji na 60minutové hodině s největší pravděpodobností nezažijete. Přicházejí však okolnosti, kdy nárazově cvičíme hodně a v takové situaci bychom se měli mít na pozoru. Nesmíme zapomínat, že tělo si musí na nový režim teprve zvykat a jakékoli extrémy škodí.
Proto také neinformovaní lidé, když se u nich projeví nějaké příznaky detoxikace (ztráta duševního komfortu, průjem, slabost, nebo naléhavá únava) s cvičením raději končí, protože se domnívají, že jim nepomáhá ale škodí. Nevědí, že jejich tělo se čistí a tyto doprovodné počáteční jevy jsou v rámci terapie v naprostém pořádku. Mysl je v tomto procesu dezorientovaná, podléhá obavám a tudíž postrádá jakýkoli objektivní úsudek. Takže když jí podlehnete, ztrácíte příležitost.
Jakmile prvotní příznaky odezní, dojde k výraznému zlepšení celkového stavu.
Vzpomínám na jednoho klienta, který měl od narození potíže s ledvinami, které vyústily ve vadné držení těla. Očividně měl jedno rameno o několik centimetrů níž a proto se pořád nakláněl doleva. Když jsem ho srovnal, řekl mi že stojí křivě. Z toho vyplývá, že mysl není schopná najít rovnováhu a bere za obecnou normu stav, na který je dotyčný zvyklý. Dalo by se to chápat jako sebezáchovný mechanizmus, díky kterému má člověk sice problém v těle, ale nenosí ho navíc v hlavě. Konec konců v přírodě je také spousta stromů které nerostou rovně a nikoho to neznepokojuje.
Když se chcete pomocí taiji dát nějak do kupy a své tělo ozdravit, potřebujete se naučit ještě jednomu důležitému přístupu. Pokud něco stavím, neměl bych to z druhé strany nevědomky bořit.
Možná se vám to zdá nelogické a absurdní, ale této chyby se dopouští většina lidí, protože na Taiji mají vyhrazený konkrétní čas a prostor. Potom se vracejí do normálu a tam všechny zásady, principy a rovnováha berou za své.
V obecné rovině si můžeme rovnováhu přiblížit na příkladu provazochodce, který svou pozici neustále vyvažuje. Vychýlení doleva vyvolává spontánní reakci a změnu pohybu doprava. Abychom nespadli, nepotřebujeme hledat rovnováhu, ale spíš si dávat pozor, aby naše vychýlení k jedné ze stran nebylo extrémní, protože potom bychom se rozkmitali a spadli.
Jakmile vezme do ruky otěže extrémista rozum je zaděláno na problém. Jsou známy celé řady případů, kdy se lidé velmi snažili o své zdraví a sklidili díky tomu nemoc. Moc čistoty stejně jako moc špíny je extrém. A takhle bychom mohli pokračovat a jistě bychom našli celou řadu dalších podobných příkladů. Takže pokud máte za cíl vylepšovat a utužovat svém zdraví, měli byste vědět, že primárně musí vaše taiji (život) plynout. Jakákoli umanutost blokuje svobodný pohyb energie. Aby to tedy všechno plynulo, potřebujeme být především přirození, takoví, jací jsme už kdysi dávno byli. Rovnováha, o kterou tolik usilujeme se potom začne udržovat úplně sama. 🙂