Co je Zen?

Na otázku, co je zen, se na internetu dočítáme, že to je sezení se kříženýma nohama, rovnými zády a pohledem směřujícím kamsi do neurčita. To je však jenom vnější forma, co se týče vnitřního obsahu, můžeme konstatovat, že se jedná o schopnost pozorovat své bytí v přítomném okamžiku tak dlouho, dokud se nám neodhalí „duch zenu“. Je to něco co nemůžeme a ani bychom neměli chápat ve smyslu obyčejné zkušenosti. Říká se: „Chcete-li vidět rybu musíte pozorovat vodu“. Tuto skutečnost nelze zachytit myšlením ani cítěním, spontánně přichází, když obojí přestává jako téma naší pozornosti existovat. Okamžik za okamžikem si uvědomujeme svůj nádech a výdech v uvolněném těle. Když se forma – tělo uklidní dá se do pohybu obsah – mysl. To je vlastnost interakce vzájemných protikladů a proto tak málo lidí pochopilo zen. Chtěli utišit svou mysl, ale dočkali se pravého opaku.

Zen můžeme najít i v pohádkových příbězích. Je to dokonalá analogie spirituální reality. Jistě si vybavujete „hloupého“ Honzu který na radu kouzelného dědečka musí dávat pozor aby se jedinkrát neohlédnul, jedinkrát nezaváhal, nepromluvil a následoval jenom hlas svého srdce. Odměnou na této strasti plné cestě mu potom je princezna a polovina království. To království je ve vás, říkal Kristus a potom i pohádkový příběh může nabývat zcela reálných rozměrů.

Zen je také často spojován s osvícením. Hodně duchovně probuzených lidí usiluje o tuto metu. Meditují, studují, putují do svatých míst, navštěvují pokročilé bytosti a pořád nic. Čím víc se snaží, tím víc jim to proplouvá mezi prsty. A pak tu máme někoho, kdo neví, že se stal součástí zenu a mnohé se mu odhaluje jakoby mimochodem a on to za osvícení vůbec nepovažuje. Anebo jinak, osvícení bere jako základní normu každodenního života.

Konec konců není osvícením každý nový den, kdy se ukáže slunce? Všechno je najednou osvíceno, ale my to jaksi nevnímáme, anebo nám to přijde normální. Normální to však není, je to zázrak a když se dobře podíváte, uvidíte ho všude a ve všem. A to je pohled, který vám zprostředkuje zen.

Na zenu není nic nadpozemsky zvláštního, ale jako ke zvláštnímu je třeba k němu přistupovat. Tento přístup přináší odhodlání, úctu, smysl pro krásu zkrátka všechno to výjimečné co dnes zůstalo udušeno v každodenní šedi.

Když se něčemu věnujeme naplno, je to také zen, protože zapomínáme na všechno ostatní. Tanečník se stává tancem, muzikant hudbou, běžec během, milenec milováním, malíř malováním, zkrátka přestává působit přidaná hodnota ulpívající mysli. A v zenu můžeme jít ještě o kousek dál, protože na nic konkrétního nemíříme. Tím se naše pozornost rozpustí v celek. Tímto celkem vlastně pořád jsme, jen si jej ve své činorodosti pod nadvládou mysli neuvědomujeme. Být za jedno s celkem znamená neprotěžovat části, nevytvářet dualitu a rozpory. Jinými slovy stát se součástí vesmírné rovnováhy. A v této rovnováze, která vychází sama ze sebe je i prostor na nerovnováhu. Vychýlit se na okamžik z rovnováhy nevadí, pokud jste vyšli ze sebe, k sobě se zase navrátíte. Problém nastává tehdy, když si někdo ze svého vychýlení udělá normu a nutí ještě ostatní tuto vizi následovat.

Většina myšlenek, které nás nejen v zenu napadají jsou vzpomínkami na prožitou minulost. Všechno co děláme a s čím se nevědomky ztotožňujeme je až na vzácné výjimky rozhojňováním odkazu našich předků. Během toho někdo vymyslí počítač, telefon, automobil, družici, čip ale jinak pod povrchem běží všechno po starém a stejně. A proto se také všechno co bylo zase navrací, stejně jako se my navracíme do míst, z kterých jsme vyšli.

Statický zen je tzv. „Zazen“, neboli sezení v klidu. Dynamický zen může být taiji. Nabízí jedinečnou příležitost spojit tělo, dech a ducha s původním zdrojem neboli podstatou. Tato podstata je počátkem a koncem a proto je dobré zbytečně nemluvit a nechat aby si každý ve cvičení našel to své co potřebuje. Jak vidíte pořád chybuji, mluvím, vysvětluji, ale chybovat je přece krásně lidské a tak je-li čas k mluvení mluvíme. Nenechte se zbytečně zamotávat do teorií, pro pokrok v konkrétní disciplíně jsou potřebné, ale pro začátečníka je důležitější duch zenu; byla by velká škoda tuto zkušenost minout.

Napsat komentář