Každý člověk se čas od času dostává do situace, kdy si sám se sebou neví rady. Někdy toto období přichází plíživě, pozvolna, jindy udeří silou hurikánu. Tyto situace může doprovázet celá řada změn a zpravidla se to neobejde bez duševních, případně fyzických potíží. Málokdo si však uvědomuje, že příčinou mnoha problémů není tělo, ale přetížená mysl.
Jsme zajatci všude přítomného napětí a stresu. To nemůže žádná psychika dlouho vydržet a dříve nebo později se zhroutí a kolabuje. Někteří lidé hledají pomoc u odborníků, jiní se pokouší sami před sebou unikat a přibývá i těch, kteří se obrací k alternativám, protože někde v hloubi duše tuší, že se odchýlili od své přirozenosti a měli by se pokusit to nějak napravit. 🙂
Zabýváme se spoustou aktivit a každá z nich má pro nás specifický význam a důležitost, ale to ještě neznamená, že to musí být za všech okolností v souladu s naší přirozeností. Když například pracujeme jenom pro peníze a práce nám nepřináší potěšení, je to jasné znamení, že tady je něco špatně. Pokud se přemáháme a odmítáme následovat hlas srdce, přicházejí deprese.
Původní přirozeností je samotná podstata našeho bytí, která je zároveň zdrojem veškerého života a inteligence. Tento zdroj však často zastiňují mraky seskládaných představ a přístupů, které představuje nejen naše vědomá, ale i podvědomá mysl. Čím víc myslíme, usilujeme, ovládáme, tím víc se dostáváme do rozporu se svou přirozeností a niternou podstatou. Klid se dá najít v meditaci, když alespoň na chvíli dokážeme všechno neodkladné a důležité odložit. Zastavit tok mysli a klidně sedět, je balzám na přetíženou mysl, ale jen málokdo to dokáže. Proč? Naše mysl je jako rozjeté auto, také ho nemůžeme v jednom okamžiku zastavit, navíc naše podstata se nachází v hloubce, kdežto myšlení se odehrává na povrchu. Když se pak při meditaci snažíme o zklidnění mysli, ta se z nepochopitelných důvodů rozbíhají ještě rychleji. Pokud nás naše mysl ovládá a my se s ní ztotožňujeme, jen velmi těžko vydržíme sedět v klidu. I když se o klid snažíme, vzrůstá v nás napětí a tento stav se nedá delší dobu udržet. Díky této zkušenosti odhalujeme, že tělo a mysl tvoří jeden nerozlučný celek. Pohyb mysli evokuje pohyb těla. V takové situaci zákonitě nabýváme dojmu, že pro uklidnění naší mysli není meditace tím pravým řešením. Z toho jasně vyplývá, že mysl sama sebe zastavit nedokáže. (Splašený kůň sám sebe také nezastaví).
Někdo, nebo něco to však umí a o tom si povíme za chvíli.
Taiji a čchi-kung jsou dynamickou meditací. Co to znamená? Na rozdíl od statické meditace, v níž je tělo klidné, v dynamické meditaci je pohyb prospěšný, protože díky němu se z nás lépe uvolňuje přebytečné napětí. Meditativní princip pak spočívá v tom, že tělo se pohybuje, ale mysl stojí. Jak je to možné? Pokud se dokážeme naplno ponořit do vykonávané činnosti a tu vědomě sledovat, mysl nás přestává obtěžovat. Je to podobné jako když sledujeme zajímavý pořad v televizi, jsme natolik vtaženi do děje, že si své mysli nejsme vůbec vědomi. Podobné je to i při sportu nebo fyzické námaze. Člověk je natolik koncentrován na výkon, že na sebe a svou mysl zapomíná. Jenže často se při tom jeho vědomí nachází v režimu autopilota a to je nebezpečné. Navíc všechny tyto činnosti vyvolávají svalové, případně emoční napětí, které v kritickém stavu mají za následek blokádu energie. Takže fyzický pohyb je zdravý jen do určité míry, pak se už jenom nevědomky poškozujeme. V tomto smyslu je na tom taiji a čchi-kung nesrovnatelně lépe, protože jeho primárním cílem je uvolnit tělo a nenásilným pohybem oživit energii.
Čínská cvičení jsou úžasná v tom, že spojují v jeden nerozlučný celek pohyb a klid.
Vycházejí z klidu a proto každý pohyb je meditativní……
Aby se každému začátečníkovi jeho cvičení dařilo, potřebuje nejdříve zlepšit svou pozornost. Ta bývá pod nánosem myšlenek díky spuštěnému režimu autopilota zapomenuta, nepoužívána a tak lidé často ani nevědí, jak to mají udělat. Svou pozornost dokážou zkoncentrovat jen ve výjimečných situacích ale ty s cvičením nemají nic společného. Často, zejména ženy, se netají tím, že přicházejí na hodinu vypnout a odpočívat. Zapnuly si televizi, ale zapomínají, že ke konkrétním výsledkům nestačí jen pozorovat, musíme také něco hodnotného pro sebe a své tělo vykonat. A to se zkrátka bez patřičné pozornosti neobejde. 🙂