Jak nic ovládá všechno, aneb vše začíná první hodinou tělocviku

Cvičíte rádi, anebo je pro vás fyzický pohyb utrpením? V ideálním případě bychom si mohli cvičení spojovat s tělesnou aktivitu, díky níž prožíváme radostné pocity. Jenže ideální stav často schází a tak mnoho lidí má cvičení spojeno s úsilím, k němuž si vypěstovali náležitý odpor.

Když nepocházíme zrovna ze sportovně založené rodiny, náš první kontakt s cvičením se zpravidla odehrává na základní škole při hodinách tělesné výchovy. Běhání, skákání přes kozu, šplh o tyči, vybíjená apod. se jeví dětským očím zbytečné, ale zároveň mohou být vzpruhou a velmi zábavným odreagováním mezi hodinami úmorné, do lavic soustředěné výuky. Nicméně někoho radost z pohybu baví, jiný je rád, že má její vynucenou formu za sebou. Takoví lidé omezují své tělesné aktivity na minimum a jejich životy podle toho také vypadají.

Naštěstí to však tahle nastavené nemají všichni. Soudobé trendy nahrávají rozvoji masových volnočasových aktivit mezi než patří například cyklistika, běh, lyžování, posilování a především rekreační turistika. V těchto disciplínách si do sytosti užíváme pohybu a pokud na sebe ušijeme bič v podobě ambicí a výkonu, je to náš bič a tudíž je všechno v naprostém pořádku. Konec konců být dobrý, rychlý a silný může být zejména v mladším věku zcela jistě smysluplnou motivací. Fyzické aktivity mají bezesporu zejména v mladším věku svůj užitek a význam, který se promítá nejen do fyzické ale i duševní oblasti. Svaly se posilují, krev dává do pohybu, metabolizmus se zrychluje a tím začíná proces intenzivního odbourávání škodlivin, přičemž mysl může konečně odpočívat. Ideální kompenzace všech duševně náročných a stresujících povolání. V kontrastu na celotýdenní zápřah v zaměstnání představuje víkendové sportování neuvěřitelnou vzpruhu a nový příděl energie.

Když si dáme tu práci a budeme zkoumat v naší psychice procesy během sportování, zjistíme, že tělesná aktivita vede k útlumu racionálního myšlení. Jinými slovy naše pozornost se přesouvá z duševního do tělesného prostředí. Pro duševně přetíženého člověka super, jenže mysl kromě myšlenek zprostředkovává také pocity, které slouží jako kontrolor a ochrana. Pocit předchází myšlence a je prvním, kdo přináší zpětnou vazbu právě prožívané situace. Pokud tedy naši pozornost zaměstnávají myšlenky, na pocity nezbývá prostor a my nad situací postrádáme kontrolu. Tento duševní diskomfort posouvá hranice rizika a tělo na něj reaguje produkcí adrenalinu -hormonu přežití ve vypjatých situacích. S největší pravděpodobností se nic nestane, ale když se přesuneme do nekomfortní zóny, která je charakteristická nedostatkem energie, jsme mnohem náchylnější k celé řadě nepříjemných událostí, které mohou končit i fatálně – úrazem.

Takže cvičení je výborné, za předpokladu, že dokážeme souběžně sledovat své tělesné pocity. Jinými slovy užíváme si pohybu tím, že si v něm také dopřáváme náležitého klidu.

Jak posílit klid?

Klid nastává, když se z vykonavatele stává pozorovatel. Pozorovatel není ambiciózní a proto může být i klidný. Vykonavatel zpravidla ulpívá na výsledcích a cílech svého snažení, v kterých usiluje zvedat laťku svých limitů a možností. Pohoda přichází až s pocitem dosažení a není žádným tajemstvím, že dřinu vyhledávají zejména ti lidé, kteří se nedokážou za normálních okolností uvolnit. Cvičení je pro ně metodou v níž napětí vystoupá do svého vrcholu, za kterým následuje slastný pocit uvolnění. Pro tyto jedince se stává aktivní sport drogou a závislostí.

To všechno se působením času obtiskne i do struktury fyzického těla. Lidé tohoto tipu bývají nepoddajní, tuzí, vnitřně napjatí přičemž jejich mysl na tom bývá velmi podobně. Když přijdou na náš kurz Čchi-kungu nebo Tchaj-Ti, nemají se o co opřít, neboť všechny jejich představy a návyky tu berou záhy za své. Není nic snadného pro takového člověka vydržet, natož něco v sobě upravit či změnit.

Dalo by se říci, že aktivní lidé, sportovce nevyjímaje, se velmi často stávají obětí tzv. „dvojité chyby“. Ta je charakteristická pohybem v pohybu anebo jeho opačným stavem klidem v klidu. Tyto dva stavy se uměle rozdělují, odcizují a každý ve svém čase spěje ke svému vrcholu aby jej následoval jeho protiklad což vede k neuvěřitelným výkyvům energie a nálad. Nikde nezůstává kousek místa pro odstup a klid a to se může stát osudným. (moderní psychologie s tímto stavem spojuje maniodepresivní stavy ve výkyvech euforické radosti a následných depresivních propadů).

Mysl chce stále víc a tělo musí následovat.

Z dlouhodobého hlediska nastává výrazně větší opotřebení organizmu a chronický nedostatek energie. (profesionální sportovci). Tím vzniká ideální půda pro projevení všech možných neduhů a nemocí. Možná vás nyní napadá, že tento problém natrápí jenom aktivní sportovce, přehnaná ambicióznost se stala součástí dnešní společnosti a možná je na čase se z této nemoci vyléčit.

Žádný z antagonizmů není možné rozdělit. Proto i pohyb a klid zůstává dvěma stranami jedné mince. Nicméně v silách každé mysli je možnost relativně rovnováhu obou poměrů zvrátit. Dlužno dodat, že tento počin vážně narušuje kvalitu a množství životní energie což časem přinese své důsledky. Ze sedmdesáti až z devadesáti procent svého dne jsme v pohybu, naštěstí jsem v klidu alespoň v noci.

Není rozhodující zda otěže aktivity přebírá mysl anebo tělo, podstatné je, zda máme, či nemáme klid. Pokud jsme jej ztratili, jsme postižení a z hlediska většiny lze konstatovat, že celý svět se svým způsobem zbláznil. Důsledkem je pak stres, deprese, toxicita a celá řada patogenních rozvracečů harmonického života.

Náš organizmus je ovládán a drží pohromadě díky elementu ohně, který energii rozdmýchává a elementu vody, který ji klidní. Pokud je ohně moc, voda tělo vysušuje a to rychleji tuhne, stárne a podléhá stovkám nemocí. Toužíme-li tedy po zdravějším a radostnějším způsobu života, bez klidu se to prostě neobejde. Klid je zrcadlem završení, dokončení a naplnění. Je tedy obrazem spokojenosti s tím co jsme a co máme. (Můžeme být vděční). Klid je stabilizujícím principem v realitě a svým způsobem vyvažuje pohyb, který nás ovládá a neustále žene kupředu. Pokud nemáme ve svém životě klid, nedokážeme se uvolnit. Nedostatek uvolnění blokuje životní energii a tak se vracíme k pohybu jako jedinému dostupnému zdroji energie. Jenže každý pohyb se jednou vyčerpá a musí nastat fáze klidu. Tento klid je však zpravidla vynucený a to je z hlediska přirozené rovnováhy špatně. Když klidu věnujeme náležitý prostor a pozornost, naše životy se začnou neuvěřitelným způsobem měnit. Spolu s tím jsme schopni přehodnocovat i své priority a postoje. V opačném případě se musíme smířit s tím, že naše existence bude samý boj, ale vyhrát může jen ten, kdo nebojuje. (tedy zůstává v klidu)

K vyváženosti, energii a zdraví se nelze dostat pouhým klidem, nelze toho dosahovat pouhým pohybem, řešení se nachází ve spojení obou principů v jeden. Logická mysl oponuje a říká buď jedno, anebo druhé, obojí naráz nelze. Ovšem když otevřete iracionální mozkovou hemisféru a stanete se intuitivní, možná se stane nemožné možným.

Když pochopíme existenciální důležitost těchto věcí a vztahů, začínáme se orientovat z ryze fyzických disciplín na ty klidnější, oduševnělejší, mezi které patří například Jóga, Tchaj-Ti, Čchi-kung a nebo Zen. Co mají všechny společného? Spojují tělo a mysl v jeden organický celek. Ono to vlastně nikdy rozdělené nebylo, ale člověk se zhypnotizoval do představy že ano. Takže je to o uvědomění ve skutečnosti takové jaká doopravdy je. Proto také progres v Tchaj-Ti není o tom co nejvíce odcvičit, ale být v klidu, dávat pozor, uvědomovat si a prostřednictvím mysli v těle tvořit. Co si dokážeme představit, to dokážeme i udělat. Nelze tělu něco vnucovat, to bychom se vrátili někam na začátek do hodin tělocviku.

Myslíte si, že pohyb rozhoduje a klid je zbytečností? Pravý opak je pravdou a proto nic, (klid) ovládá všechno. Klid léčí, kdežto příliš pohybu poškozuje. Hodně začátečníků cvičení Tchaj-Ti se ztotožňuje s představou, že toto cvičení je ryzí záležitostí těla, v kterém mysl hraje velmi okrajovou úlohu. (Následují návyk vytvořený z tělesného pohybu, v kterém se zapomíná na mysl). Tento chybný návyk je třeba opravit a potom se jejich cvičení dočká velkého pokroku.

Pokud jste jenom trochu začali uvažovat nad tím, zda vašim životům není náhodou zapotřebí více klidu, měl tento článek v dané čase svůj význam; dlužno dodat, klid je počátek a konec a proto je tak nedostupný a tajemný.