Dokončení

17.2.2026 se podle čínského kalendáře uzavírá devítiletý cyklus a vše začíná nanovo. Končí rok Dřevěného hada – symbolické devítkové období dozrávání, sbírání zkušeností a tichého hodnocení a nastupuje jedničkový rok Ohnivého koně, kdy vše, co bylo zaseto, se dynamikou vesmíru stane skutečností. Pomyslný kruh se kolem tohoto data definitivně uzavírá a co mělo odejít-odešlo, co mělo být pochopeno – jsme pochopili a co mělo dozrát, nám bude zcela jistě v dalším období k dispozici. Ukončení však má mnohem hlubší poselství, pojďme si proto tento magický, ba téměř transformační princip popsat trochu podrobněji.

Dnešní doba je charakteristická obrovským množstvím otevřených a nedokončených událostí. Neustálý příval zážitků a informací bez hledání smyslu nás přivedl k návyku užívání a konzumace, kterým velmi často schází zdroj radosti v podobě hlubšího sebepoznání a tvoření. I když máme všeho dostatek, žijeme permanentním pocitem, že něco našemu životu schází.  Lidé stále víc podléhají apatii a pesimizmu zejména ve vztahu k dění ve světě, ekologii, vzrůstající kriminalitě, politice apod. Proč tomu tak je? Vše, co nebylo vědomě dokončeno se připomíná a v jiné podobě navrací zpět. Ne proto, že by nás život trestal, ale proto, že všechno stále hledá svoji rovnováhu. 

Konec je spojován s představou definitivy, zatímco „dokončení“ se může vztahovat k jednomu okamžiku, jedné činnosti, nebo události, která se může v různých situacích opakovat pořád dokola.

Přestaňte prosím na chvíli číst a pokuste se zamyslet, co se vám v životě podařilo skutečně dokončit?

Pokud vynecháme postavený dům, odevzdaný projekt, diplomovou práci či jiné podobné záležitosti, na kterých se s největší pravděpodobností podílela celá řada dalších lidí, možná zjistíte, že existuje spousta jiných záležitostí, které jste ukončit nedokázali. Buď si necháváme otevřená dvířka, anebo se prostě bojíme. Nedokončené věci poznáte tak, že se vám pořád v hlavě honí něco z minulosti a čeká na své ukončení. Pokud to ignorujeme nastává stagnace, nejen energie, ale často i toxického odpadu. A přitom by stačilo jasně a klidně říci: „Vše je právě takové, jaké to je a dál se k tomu nebudu už vracet“.  Proč právě tahle věta má takovou moc? Dokáže zneutralizovat situaci a přivést odžitou minulost k rovnováze. Pozitivní hodnocení by vyvolalo příchylnost a touhu po opakování, negativní by vedlo k dalším komplikacím. Tradiční čínská medicína před hromaděním psychického, potažmo fyzického odpadu varuje, ale málokdo si to spojuje právě s principem ukončení.

Nedokončené věci způsobují vnitřní dialog a chaos mysli, který může vyústit ve stres, pocity viny a duševní nemoci. Vznikají závislosti a proto je tak důležité vymezení hranic, opuštění starých křivd a přijetí nevyhnutelnosti všech omylů a chyb .

Co tedy děláme, když nedokončujeme? Všechen ten náklad taháme s sebou. A protože je toho stále víc, stáváme se unavení, rozpolcení a nejasní. Ke všemu pak přistupujeme způsobem „trochu“, „možná“, „nevím“, „uvidíme“; dneska ano, ale zítra ne. A protože tahle strategie nikam nevede, hledáme nové příležitosti a začátky. Jenže každý začátek představuje další chaos v řadě nedokončených chaosů, minimálně do té doby, než se zorientujeme a začneme třídit a vše nepotřebné ukončovat. A pokud se zorientovat nedokážeme, zmatek nás převálcuje a my to zkoušíme někde jinde a jinak, nicméně za nějaký čas to dopadne tak, že si se svým životem nevíme rady. Nejí divu, že v takové situaci fyzický kontakt s druhými omezíme, nebo si ho úplně zakážeme a své další pokusy o nové začátky směřujeme do anonymního prostředí sociální sítě. 

Stále nové kontakty s potřebou kladných hodnocení dávají tušit velké obavy a není divu, že takovému tlaku podléhají ti nezranitelnější – děti. Ty mají velmi slabý smysl pro „dokončení“, neboť se nacházejí v počáteční fázi života a do všeho nového jsou doslova zamilovány. Nicméně díky nedokončení, (neschopnosti tuto iluzi opustit) to jejich psychika nedává a kolabuje. 

Dokážeme-li uchopit princip dokončení umíme dávat každé činnosti, situaci a věci právě to, co potřebuje.

Tím se vyhneme ztrátě rovnováhy, kdy jednou dáváme moc a podruhé zase málo. Abychom se v tomto (ne)dávání lépe zorientovali, potřebujeme zjistit, kdo je za tuto aktivitu zodpovědný. Následně zjistíme, že mentorem a mediátorem našeho (ne)dávání je zištná mysl, která vytváří strategii a spekuluje. K tomuto účelu jsme si vytvořili sofistikovaný hodnotový systém takzvaných priorit. Zákonitě pak dáváme víc pozornosti, energie a prostředků tam, kde jsme vytýčili nějakou osobní důležitost a všude jinde dáváme málo, anebo raději nic. (Mám takový nápad, udělejte si přehled priorit pro své tělo). 🙂

Jaká je tedy naše mysl?

Je zištná, a proto nikdy nedokáže v dávání a braní najít rovnováhu.

Musela by být totiž nestranná a pokud by byla nestranná, ztratila by svou životnost. Možná by přestala otravovat když ji zrovna nepotřebujeme a z nezvaného trýznitele by se tak mohl stát užitečný pomocník.

Na rozdíl od zištného myšlení je tu jedna možnost, jak najít rovnováhu – pozorovat. Pozornost je aspekt vědomí a to nemá konec, nemá začátek, jednou se soustředí v bodu, podruhé se stává součástí vlnění. (pohybu). Pozornost je nestranná, neutrální, nehodnotí, nepreferuje, prostě jen je. Abychom udělali pokrok v našem cvičení je přítomná pozornost nevyhnutelná. Tím se mimo jiné dostáváme k reálnému uchopení principu „zakončení“. Každý pohyb a techniku zakončíme tím, že ji naplno prožijeme, že nebude skulinka, kterou by pronikly ambice nebo pochybnosti. Je to prostě takové, jaké to je a kdyby to náhodou vypadalo divně, není třeba si s tím lámat hlavu. (Tady to nikdo nehodnotí) . Co právě teď dokážeme je výsledkem naší pozornosti a pokud se v ní upevníme, budeme překvapeni, jak daleko nás to zavede.

Dokončení a i-Ting

Hexagram 63

Tento hexagram kánonické knihy i-Ting představuje stav, kdy je dílo hotovo a vše je na svém místě. Voda se nachází nad ohněm a oheň ohřívá vodu, která se mění v páru – síly jsou v dokonalé rovnováze. Tento stav je označován jako vrchol úspěchu a dosažení cíle. Varuje však před úpadkem, doporučením je bdělost.

Dokončení a Zen

Citace z knížky Zenová mysl, mysl začátečníka, kapitola – Prázdnota

Pravé porozumění přijde z prázdnoty. Když studujete Buddhismus měli byste podrobit svého ducha generálnímu úklidu, jako když uklízíte dům. Musíte vynést všechno z místnosti a úplně to vyčistit. Je-li to nutné, můžete dát všechno nazpět. Potřebujete možná mnoho věcí, a tak je můžete jednu po druhé zanést zpátky. Ale jestliže je nepotřebujete, pak není nutno je schovávat.

Závěr:

Měli bychom se naučit nejen přicházet, ale i odcházet, odkládat nepotřebné a umět ukončit nedokončené, to je ZEN a zároveň mistrovská technika uzavření kruhu. Někdo by možná řekl : Nic nekončí a nic nezačíná, protože vše se neustále proměňuje, nicméně aby to mělo také svou přitažlivost a půvab, musíme přijmout a používat kvalitu „dokončení“. 🙂