Jak dlouho musím cvičit, aby se dostavily první výsledky? Stačí občas, nebo pravidelně?
Tato otázka se objevuje poměrně často a dává tušit, že mnozí z nás jsou zaměřeni víc na cíl, než na tvůrčí proces. Jenže cíl je meta nacházející se v budoucnosti a pokud jí budeme věnovat přílišnou pozornost, ztratíme sílu, kterou potřebujeme teď. Chci tím říci, že vytoužené změny zcela určitě přijdou, ale musíme se naučit sledovat proces nikoli produkt. Nelpět na tom, co bychom chtěli a když vydržíme, zlepšení se samo od sebe ukáže.
Úsilí věnované dosažení jednoho konkrétního cíle (třeba zdraví) představuje značný energetický výdej s nejistým výsledkem. Toto úsilí vytváří v naší mysli nadbytečný potenciál, který rozpoutává působení rovnovážných sil. Proto čím víc chceme, tím méně se to daří. Když se ale cvičení věnujeme pro sebe, pro vnitřní růst a dobrý pocit, vytváříme ideální podmínky pro změnu a ta se bezesporu dříve či později ukáže.
Mám zdravotní potíže, pomůže mi Čchi-kung nebo Taiji?
Pokud se potřebujete vyléčit z nějaké choroby, měli byste proces uzdravování položit do víry v sebe. Jen změna uvnitř, může vyvolat změnu venku.
Hodně potíží pochází v dnešní době ze stresu, přetížení, špatné životosprávy a nedostatku pohybu. Říká se, že nemoc je způsob, kterým nám duše signalizuje ztrátu vnitřní rovnováhy. Pokud se tedy navrátíme k rovnováze, máme šanci na uzdravení. Nemoc je pro danou fázi života našim doplňkem, naše tělo si ji vyhledalo, aby nás něčemu naučilo. Proto nemá smysl s nemocí bojovat, ale naopak ji přijmout jako svoji součást. Tím jsme úplní a co je úplné, je zdravé, nebo se právě teď uzdravuje.
Teprve uchopením tohoto přístupu má smysl hledat cesty (cvičení a rituály) k uzdravení.
Je zbytečné přebíhat mezi různými metodami; v oblasti tzv. alternativního léčení se téměř vždy jedná o specifické a velmi podobné postupy, jak navrátit člověka zpět k rovnováze. On však chce často vitalitu, energii a zdraví, ale na svém životě nic měnit nechce, anebo v lepším případě, ani nedokáže. Platí si, často za velké peníze, terapeuta – utěšitele, který mu dodává energii. Na chvíli dojde k úlevě, ale prožívanou realitu (nemoc), to změnit nedokáže. Nechci aby to vyznívalo fatalisticky, nicméně každé uzdravení vyžaduje individuální, tvůrčí přístup a pak se to dá uzdravování do pohybu.
To byly obecné informace a nyní pár myšlenek o působení Taiji a Čchi-kungu. Blahodárné působení lze dohledat v nenásilném rozhýbání a procvičení celého těla, které vede k lepšímu plynutí a zlepšení pocitového komfortu v těle. Pokud se dokážeme uvolnit, můžeme tak svůj energetický systém obnovit a vyladit. Abychom se tomu však naučili, vyžaduje to pravidelnost, systematičnost, trpělivost a čas.
(O případných omezeních a potížích je dobré předem informovat instruktora).
Taijiguan je bojovým uměním, jak se to slučuje se zdravotním cvičením?
Odpověď na tuto otázku musíme hledat v minulosti. Když se před nějakými 30 lety v poprvé v Č.R. objevilo „Taichi“, bylo jeho protagonisty chápáno a předáváno pouze jako zdravotní cvičení. Sebe realizující, akceschopná bojová složka Jang byla zcela vytěsněna a důraz byl kladen na estetiku pohybu a zpomalení, které přinášelo převahu Jin. Díky tomu se z vyváženého umění stala jednostrannost, kterou vyhledávali zejména senioři a nemocní. Z těchto důvodů je vcelku jasné, že nemohlo dojít ke sblížení ani ke konfrontaci s jinými bojovými styly a sporty, které už měly své jméno a zvuk. Konkrétní techniky umění boje byly cvičeny jako spartakiáda bez jakékoli znalosti aplikací a tudíž také bez energie a příslušného významu. V některých klubech tento trend přetrvává dodnes.
Prvoplánově však bylo Taiji skutečně bojovým uměním a dokonce jedním z nejobávanějších. Jenže postupem času a s vývojem střelných zbraní postupně ztrácelo na svém významu a uplatnění. Dnes jej praktikují lidé po celém světě protože unikátním způsobem procvičuje tělo, oživuje energii a pozvedá ducha.
Účinek dříve tolik obávaného bojového umění nespočívá jenom ve samotných technikách, ale také ve způsobu jejich provádění. Nevyužívá kinetickou ani svalovou sílu, jeho předností je práce se záměrem a energií čchi. V kombinaci s důvtipnými technikami, které následují principy jin a jang je toto umění prakticky neporazitelné. S touto výbavou je pak možné čelit mnohým výzvám, nejen v ringu, ale též i běžném životě. Zároveň je třeba zdůraznit, že umění Taiji nemá nic společného s ostatními styly bojových sportů, které preferují agresi vedoucí k nadvládě a pokoření soupeře. Není třeba mrhat energií, hrát si na tvrďáka nebo pouštět hrůzu; mnohem důležitější je naučit se v naléhavé situaci uvolnit a reagovat optimálně a správně. A protože vše se provádí v klidu, nikdo nikomu neubližuje a životní síla se nevyčerpává, právem je možné Taiji nazývat nejen bojovým, ale taktéž zdravotním cvičením.
Je Taiji vhodnější spíše pro muže, nebo ženy?
Taiji nefavorizuje žádné pohlaví. Každé má své přirozené přednosti ale i omezení. Muži lépe disponují analytickou částí mozku, díky které se snáze učí a chápou tzv. formy. Ženy naopak přirozeně vnímají celek a disponují silnější intuicí. Muži lépe zvládají povrch – formu, ženám je bližší vnitřek – obsah.
Taiji nás učí nacházet rovnováhu mezi formou a obsahem mužskou a ženskou stránkou v jedné bytosti. Proto by muži měli kultivovat svůj ženský aspekt- tzv. animu, zatímco ženy by měly posílit mužský aspekt – tzv. animus. Tím je dosaženo spojení mezi vnějším a vnitřním prostředím což je tajemný klíč k rovnováze. Smyslem je poznat a osvojit si i to, co je naše a co nám schází a nedávat zbytečný důraz na to co jsme a máme.
Dnešní doba a společenské nastavení nás často vedou protichůdným směrem; zdůrazňují silné stránky, zatímco slabé, je třeba popřít a vytěsnit. To však vede k rozpolcení a ztrátě celistvosti. Rozum cosi předstírá a duše trpí.
Co si mám vzít na sebe?
Ideální je pohodlný, volný oděv z přírodních materiálů, který neomezuje pohyb. Boty by měly mít tenčí, flexibilní podrážku. Přineste si termosku s čajem, ale hlavně nezapomeňte na otevřenost a dobrou náladu. Taiji je o uvolnění a plynutí, tento princip může ztělesňovat i vaše oblečení.
Cvičil(a) jsem jógu, nejsou tyto dva systémy kontraproduktivní?
Jóga a Taiji jsou jako dvě ruce jednoho organismu. Jóga je vynikající pro protažení a flexibilitu, zatímco Taiji pracuje víc s energií. Nicméně jen málokdo kombinuje obě praktiky. Jóga je spíše statická a zaměřená na tělo, čchi-kung a taiji jsou dynamičtější a zaměřují se víc na energii.
Jóga a Čhci-kung jsou na určité úrovni jedno a to samé; pokud se dokážete při józe odpoutat od těla, děláte dokonalý čhci-kung; pokud se dokážete v Čhi-kungu odpoutat od energie, děláte dokonalou Jógu.
Je pro mě dobré cvičit Taiji, když se věnuji posilování nebo bojovým sportům?
Pokud se intenzivně věnujete posilování nebo bojovým sportům, může to být pro vaše tělo jak přínosné tak kontraproduktivní. (záleží na věku a osobních dispozicích). Posilování vytváří napětí, jehož důsledkem je zatuhlost a snížená hybnost, tedy přesně pravý opak toho kam v čínských cvičeních směřujeme.
Kombinace těchto dvou přístupů může vytvářet vnitřní napětí a emocionální přetlak. i když nepopírám, že někomu to může vyhovovat. Pokud chceme harmonizovat svou energii, Taiji a Čchi-kung mohou být skvělým doplňkem každého sportu, ale neměli bychom zapomínat, že nemá smysl z jedné strany stavět a z druhé bořit.
Co se týče bojových sportů Taiji může být perfektní nadstavbou k ostatním stylům, ale zpravidla na to nedochází, protože tady je strukturálně všechno úplně jinak. Nepreferujeme primárně sílu, ale slabost a s tou začínáme jako s novým partnerem pracovat. Jen málokdo ze zástupců tzv. vnějších stylů (karate, judo, apod. ) je schopen tento přístup přijmout. A přece v dřívějších dobách bylo právě tohle naprostou samozřejmostí. Japonští mistři tvrdosti a rychlosti se chodili učit k čínským mistrům měkkosti a vnitřní síle. Vnější doplňuje vnitřní a jen tak může být kruh celistvosti uzavřen.
V našich poměrech jsou takové případy vzácné a buď se jedná o výjimku jako obraz duševní zralosti, anebo člověka, který má zdravotní problémy a chce se dát nějak dohromady. Ze své mnohaleté zkušenosti v bojových systémech s oblibou říkám: „Bylo období, kdy jsem druhé a sebe poškozoval, nyní se nacházím v období, kdy sebe a druhé pomáhám léčit“.
Teprve když adept vnějšího stylu dostoupá na svůj vrchol a jeho mysl už netrápí ambice a dokazování, může se ponořit do stylů vnitřních. Tam odhaluje spiritualitu a krásu skutečného umění. Jde totiž o to ukončit boj nejen venku, ale především uvnitř a na to bychom neměli nikdy zapomínat.
Jaký je ideální věk na cvičení Taiji?
Taiji pracuje nejen s tělem, ale také s pocity a myslí. Můžete začít kdykoli ale ideální čas je okol 40. roku života, kdy začíná být člověk vyzrálou bytostí a životní síla se dostává do nového cyklu. (Jang se postupně vyčerpává a jin roste. V tomto období je třeba zlepšit své vnímání a naučit se nedělat věci, které nás poškozují. Jakmile cítíme, že fyzická síla ustupuje, neměli bychom jít nikdy na krev. I když vůle překonává všechna omezení, pro naše tělo by to mohlo mít nedozírné následky).
Taiji a čchi-kung člověka kultivují. Není to jen práce s tělem ale také energií; je to terapie a cesta niterného rozvoje. Proto není vhodné aby Taiji praktikovaly děti, které se nacházejí v naprosto odlišném cyklu vývoje.
Cvičil(a) jsem Taiji někde jinde, nebude problém se k vám zařadit?
Pokud jste již cvičili Taiji s někým jiným, může být výzvou zkusit to někde jinde a jinak. Mějme však na paměti, že podvědomá mysl často považuje první zkušenost za tu jedinou a správnou, a proto bývá těžké zařadit se a dělat stejnou věc nově a jinak. Nicméně, pokud se dokážete otevřít novému, změna může být velmi osvěžující, protože právě ona je příležitostí k obnově a růstu.
