Všechno to začalo tím, že jsem si koncem srpna pohmoždil rameno, tedy přesněji řečeno rotátorovou manžetu, která ovládá pohyb horní končetiny. Příčinou bylo invazivní sekání dříví díky kterému došlo k traumatům ve vazivové a svalové tkáni. Naštěstí to kloub přežil, ale tři měsíce to výrazně zhoršovalo kvalitu mého života. Při této příležitosti nemohu nevzpomenout na Honzu (našeho důchodce – sběratele úrazů), který tak nešťastně spadl z kola, že mu rameno museli operovat a tak ke špatnému kolenu mu přibyla ještě ruka). Často jsem mu říkával ať se zkusí uvolnit a představit si jak to jde, ale to jsem vůbec netušil, že něco podobného (samozřejmě v mnohem mírnější podobě) budu zanedlouho prožívat také.
Šlachy jsou zkrátka potvory. Kdybyste si například zlomili ruku, v sádře vám to sroste a za nějaké tři týdny až šest neděl o tom nebudete ani vědět. Ale tohle je něco úplně jiného, bolest je tupá a připomíná se prakticky neustále, protože pohyb ruky v základních úkonech omezit nejde. Zkoušíte různé zklidňující přípravky, ale vůbec nic nezabírá. Prášky na bolest nejsou řešením a přemítat nad tím co by kdyby je zbytečné. V akutní fázi tohoto problému je zcela nemyslitelné dělat prakticky cokoli a tak nezbývá, než se s bolestí smířit. Tohle zná v různých obdobách asi každý a nemá smysl se o tom víc rozepisovat.
Pokud přejde chronická fáze, nastává období, kdy se ptáte co dál. Když s tím něco děláte, bolí to, když neděláte nic, bolí to také a tak si najednou nevíte rady. Doktoři při svém vytížení vám řeknou jen to základní a další informace si musíte najít sami.
Dnes ráno jsem se rozhodl svěřit svůj problém umělé inteligenci. Pokud ji dáte všechny údaje a popíšete situaci do detailu přesně, máte velkou šanci, že získáte relativně velmi slušný informační servis a zároveň návod jak nejlépe postupovat.
Klíčová byla otázka zda s tím mohu či nemohu začít rehabilitovat. To je zásadní protože pokud to necháte jenom v klidu, tak to bolí, jenže když s tím zkoušíte hýbat, bolí to také takže? Bylo třeba získat objektivní informaci co si právě nyní mohu a nemohu dovolit.
Ze získaných informací se potvrdilo že mé omezení pohybu způsobuje tzv. stresové poškození úponů a šlach a projevuje se zejména ranní ztuhlostí, bolestí při specifickém pohybu a lokální citlivostí na tlak. Co je však zajímavé a rozhodně stojí za zmínku byl přístup v léčebných metodách. Zatímco při běžném přetížení se doporučuje klid, při tendinopatii (lokálním, stresovém poškození mikrovláken, či fascií) je po odeznění akutní fáze nevyhnutelné začít provádět fyzioterapeutická cvičení a posilovat. A právě tohle jsem vůbec nepředpokládal.
Vyzkoušel jsem několik doporučených pohybů, které mi svou trajektorií výrazně připomínaly cviky na posilovacích strojích. A i když se v instruktáži doporučovalo cvičit proti odporu nářadí – nafukovací míč, expander, nebo činka, zjistil jsem, že pro začátek je mnohem lepší pouhá představa. (v taiji se představa využívá také, nikoli však k větší zátěži svalstva a šlach, ale k lepšímu přenosu síly). Představoval jsem si jak cvičím na posilovacím stroji a různými způsoby zapojuji ramena. Nastala téměř okamžitá úleva. Neříkám že bolet zmizela úplně, ale svým způsobem to pomohlo. Do k postižené partie se začíná intenzivně pumpovat krev a spolu s ní energie čchi. Představa funguje stejně dobře jako nářadí a dokonce může být lepší, protože pro začátek nepřekročíte své možnosti.
V taiji se často setkáváme s teorií, že jediná správná varianta pohybu je ta, kdy nepřekonáváte žádný odpor. Vzpomínám na některé ze svých učitelů jak právě tohle často zmiňovali a kladli na to velký důraz, ale já jsem tomu tenkrát vůbec nerozuměl. Klíčem k pochopení je prostředí, v kterém se zmíněný odpor projevuje. Zatímco odpor mysli může být v mnoha ohledech škodlivý, překonávání odporu – překážky tělem nás oživí a posiluje. Pokud bychom se tedy programově snažili všechny překážky obcházet, anebo je dokonce ignorovat, dá se předpokládat, že časem se dočkáme pravého opaku.
Abychom tedy pochopili, co tím, klasikové Taiji sledovali, potřebujeme delší praxi a hlubší vhled. Konfrontace s překážkami a životními výzvami není zakázána, jde o to nejít proti někomu, nebo něčemu, zkrátka – nechat to existovat. Jenže pokud nám bytostně něco překáží, anebo vadí, je těžké přesvědčovat svou mysl o opaku. A tak se vyhraňujeme vůči situacím, nemocem, bolesti, člověku, nebo věcem které nechceme a tím tomu všemu upíráme právo existovat. Navíc svým odporem to ještě energeticky posilujeme. Přirozenou reakcí pak je, že všechno co nechceme se začne připomínat a projevovat mnohem častěji. Tím nastává konfrontace a boj v kterém jsou jen dvě možnosti – buď vyhrajeme, anebo prohrajeme. Pokud se však dokážeme nad tohle všechno povznést a nevytváříme odpor, výsledkem bude, že na nás nebude působit tlak a my překážku, problém, nemoc zkrátka všechno to co nás trápí, přejdeme-zvládneme mnohem snadněji.
Žádný z přístupů však nelze chápat dogmaticky, neboť se tím vzdalujeme celku a jeho rovnováze.
Co nás učí bolest:
- být přítomní v těle
- zpomalit když je to potřeba
- dávat si věci do širších souvislostí
- bořit mýty a falešné představy
Cvičení:
- postavte se do pozice gong-bu a ruce zformujte do techniky peng.
- horní dlaní tlačte proti domnělému odporu vpřed, spodní rukou tlačte dolů. Jen za určitého tlaku odhalíte spojení obou rukou a to jak se vzájemně doplňují.
- Poté zapojte sílu ze zadní nohy, zavírejte boky a uvědomte si, že síla je generována z „kva“.
- Podržte toto napětí 5-10 sekund a pak jej povolte, zažijte neuvěřitelný příliv síly, který byste při snaze o hlubší uvolnění nikdy nezažili.
cvičení ve dvojicích: - postavte se do pozice Zhan zhuang, otevřete své tělo, srovnejte všechny proporce a držte před hrudí pomyslný míč. Generujte v celém těle 5-10s. veškeré napětí, kterého jste schopni a pak se v jednom okamžiku uvolněte.
- poproste svého přítele, partnera, aby položil dlaně na vaše předloktí a začal vytvářet kontinuální tlak. Vyzkoušejte čelit tomuto tlaku tím, že zvýšíte v celém těle napětí. (které však není směřováno proti síle, která na vás působí)
- následně se pokuste úplně uvolnit a nechat na sebe působit sílu, vůči které však nebudete vytvářet žádný odpor.
Podle tradiční čínské medicíny je bolest způsobená nedostatkem krve a nebo čchi. Obnovit čchi vyžaduje obrátit pozornost k sobě a svým problémům. Ale stejně tak se může nacházet řešení ve schopnosti od všeho se odpoutat a vzdálit. Která z variant je ta správná to se musí vyzkoušet.
Netlačit na pilu, nenutit se k nepřirozeným změnám, nebýt v křeči, ale naopak přijmout situaci jako součást sebe sama, otevřít se všem možnostem a řešení se dříve nebo později samo ukáže.
Mnohé alternativní léčebné metody dávají důraz na uvolnění a zásadním způsobem odmítají jakékoli napětí. Jenže právě to může přivést člověka ke stagnaci čchi. Uvolnění totiž není možné bez napětí a pokud se chceme zbavit stresu, musíme si dopřát námahu, díky které se naše tělo zbaví nežádoucího obsahu. Musíme si uvědomit, že zatímco mentální napětí škodí, fyzické napětí v přiměřené míře představuje výrazný prospěch, neboť stimuluje energii a po výkonu nás přivádí k uvolnění. Napětí sílu generuje a koncentruje, uvolnění ji rozvolňuje a obnovuje. Obojí je pro naše zdraví a naši existenci stejně důležité. Proto je jasné že Taiji v kterém se neustále uvolňujete je hloupost. Taiji bez napětí a bez aplikace je také bez přenosu síly, takové cvičení je zbytečné a prázdné, neboť postrádá kontakt s realitou a na to bychom neměli nikdy zapomínat. 🙂