Na čtvrtečním cvičení jsme se zapovídali o tom, jak kdo z nás vnímá Taiji. Byla to velmi inspirativní diskuse, díky které vznikl tento článek.
„Chceme-li ovládat svou mysl, musíme nejdříve ovládat své tělo“.
Tak tuto větu údajně pronesl kdysi dávno samotný Buddha.
Otázkou je proč bychom měli ovládat svou mysl. Srozumitelná odpověď by mohla znít třeba takto: Pokud nebudeme ovládat svou mysl, staneme se jejími otroky. Ovládat neznamená manipulovat, nýbrž udržovat si jasný úsudek a zdravý odstup.
V naší hlavě vznikají koalice a opozice mnoha idejí a myšlenkových proudů. Obecně bychom mohli říci, že v nás žije spousta bytostí a ty mezi sebou svádějí o pozornost a energii nelítostný boj. A co se děje uvnitř, zrcadlí se i navenek jen s tím detailem, že v realitě nemusíme být pány situace. (skutečná změna a ovládání se vždy odehrává uvnitř).
Představte si že jste začátečník, který se účastní první hodiny Taiji. Nemáte žádnou zkušenost ani informace o čem to je a přesto něco ve vás skenuje, hodnotí, srovnává a pokud to zrovna nezapadá do vašich představ, může nastat problém. Víra ve vlastní mysl je totiž neoblomná. Když hledáme hranice mezi tím kde začíná a končí „naše mysl“, nic takového nenacházíme, a z toho se dá usuzovat, že nic takového ani neexistuje.
Vraťme se ale k tématu ovládání mysli.
Všimli jste si, že vždy je možné pracovat pouze na jedné myšlence, jednomu tématu či technice? Pokud se nějak snažíme uchopit celek, nedopadne to dobře. A přeci celek v nás – námi neustále tvoří a vše proměňuje.
Ovládnout mysl znamená ovládnout vždy jednu konkrétní situaci která se nachází v přítomném okamžiku. Pokud bychom se snažili ovládnout nějaký pohyb, je to velmi podobné jen s tím rozdílem, že musíme pracovat s celou řadu přítomných okamžiků, které se skládají za sebou jako kostky domina. Schází-li jen jediná kostka, nebo je špatně umístěna, domino efekt, který bychom mohli přirovnat k plynutí Taiji je oslaben, a nebo úplně zastaven. V životě je to podobné, občas se to pěkně rozběhne a pak záhy zase zastaví; optimální je kontinuální plynutí (flow) bez zrychlování, zpomalování, překážek a bloků. To je stav, kdy naše tělo, mysl a čchi působí sjednoceně. Tím děláme to nejlepší pro udržení své pohody a fyzického zdraví.
Všechny situace vycházejí z potřeb konkrétní praxe, kterou ovlivňuje empirická zkušenost. Za tímto účelem si vytváříme mentální vzorce a ty se ukládají do řídícího centra – podvědomí. Vzpomínáte jak jsme se kdysi dávno pracně učili vázat tkaničky? Jakmile nám to začalo jít samo, už jsme se nemuseli tolik soustředit, natož pak usilovně myslet. Ovládli jsme celý proces myšlenkových pochodů na téma „kterak si zavázat boty“. Motivací byla naléhavost situace, protože bez ní bychom chodili po zbytek života bosi. Dalo by se říci: Specifickým způsobem jsem ovládli mysl, což se potvrdilo ve fyzické podobě.
Všechno je dosahováno ponejprv v mysli, teprve poté v těle. (Taiji Classics)
Ovládání mysli (těla) je často plné rozporů a boje.
Důvodem je nejednoznačnost, která oslabuje každé rozhodnutí a brání tak dosažení konkrétního výsledku. (předsevzetí). Člověk, který váhá mezi dvěma protichůdnými myšlenkami, nebo směry, nejen že nic nevyřeší, ale také nikam nedojde. Nastává stagnace, která mate ducha, rozptyluje čchi a nevede k žádným hmatatelným výsledkům.
Pokud jste se rozhodli chodit na kurz, dejte tomu tři měsíce, nebo půl roku a zkuste po tuto dobu nechat stranou časté pochybnosti a jenom sledovat.
Jak přispívá Taiji nebo čchi-kung k ovládání mysli
Náš program pomáhá uvědomit se člověku v sobě a prvním krokem je pozornost a kontrola v jedné klíčové věci, principu, anebo technice. Učíme se vnímat a tvořit v přítomném okamžiku a to pomáhá k ovládnutí (kontrole) mysli.
Vnímání nám vždy zpřístupňuje v daném okamžiku celek, zatímco myšlení se omezuje na průzkum jednoho konkrétního tématu. Abychom se vyvarovali nepříjemných (nežádoucích) situací, potřebujeme se umět, kromě myšlení, také vnímat.
Jsme pocitem anebo myšlenkou?
Podle okolností, každopádně pocity a myšlenky jsou spojité nádoby; dalo by se také říci, že pocit je reakcí těla na konkrétní myšlenku a konkrétní myšlenka může být reakcí na nějaký pocit.
Aby náš pocit co nejvěrněji odrážel realitu našeho bytí, musí vycházet z těla a prázdnoty mysli. (meditace)
Když neustále svou hlavu zaměstnáváme a své pocity něčím vylepšujeme, stáváme se součástí chaosu, v kterém je velmi těžké se zorientovat. Zároveň s tím ztrácíme kontakt s přítomností. A proč být přítomní? Třeba proto že dvě (ne)přítomnosti v kolizním kurzu mohou přinášet fatální následky. Díky Taiji se učíme bez napětí a ambicí zůstávat pozorní a vnímat to, co se odehrává právě teď. A aby to nebylo nudné, každý by si v tom měl najít své téma, příběh a osobní důležitost.
K čemu se můžeme dopracovat?
Být tam kde máme být a být tím čím odjakživa jsme, nic víc není potřeba. (klasikové říkají najít své místo na zemi). Nezrychlovat a nebrzdit, nechat věci přirozeně plynout. Hezky se o tom mluví, realita je mnohem náročnější. (flow)
Náš vývoj by nemělo řídit ambiciózní ego, nýbrž universum-přirozenost. Potom se bude odhalovat Cesta, která bude výhradně naším, nikoli cizím příběhem. A co je naše, to nám vždy přináší smysl a radost, protože se na tom podílí i naše duše.
Každé taiji (plynutí) má svou krásu a půvab, pokud je uchopen kromě formálního rámce také vnitřní princip.
Co je vnitřní princip?
Na počátku byla neprojevená prázdnota, z které se zrodila projevená mnohost. Uchopit prázdnotu neznamená ztratit svou existenci, ale spojit se s všeobjímajícím principem. (Aby bylo možné něco naplnit, musí se to nejdříve vyprázdnit).
Když nemusíme zrovna myslet, „naše“ mysl může zůstat bez obsahů a prázdná. (tím se nepropadáme do letargie, nýbrž bystříme ducha a prostor následně zaplňuje vnímání) Potom bude tělo, následovat přirozený pohyb (Cestu) a to je Taiji. (stejně jako když si zavazujeme tkaničky).
Pokud bychom při cvičení pořád na něco mysleli, nemáme uchopenou přítomnost, ztrácíme kontakt s realitou, zmatky v hlavě pokračují, nevnímáme tělo a to zůstává nepoddajné a tuhé. Dejme tedy každé věci a situaci právě to, co potřebuje, „málo“ a „hodně“ se totiž vždycky míjí účinkem.
Závěr:
Boj ve vlastní hlavě je největší překážkou nejen při cvičení Taiji, ale samozřejmě i v každodenním životě. Skutečná svoboda, nevychází z hojnosti myšlenek, zážitků a věcí, ale paradoxně z prázdnoty, která umožňuje vnímat ničím neohraničený prostor. Pokud je toto v Taiji uchopeno, vše začne přirozeně a bez překážek plynout. 🙂